Bedna 5 (28. – 29. 4. 2006, Praha)

Proudoví krtci: Víťa, Lenka, Honza, Vítek, Michal
výsledek: oficiálně sedmé místo, v cíli 56 minut po skončení


start

Po měsíci a půl jsme se v pátek v poledne opět sešli na hlavním nádraží a vyjeli jsme vlakem do Prahy za další šifrovou hrou. Jelo nás méně než bylo obvyklé (viz Matrix a Osud), ale opět jsme si dobře popovídali a zahráli taroky. Jako obvykle jsme objevili spoustu pravopisných, typografických a logických chyb v Bednářských listech a doufali, že se chyby nijak nepoužijí. V Praze jsme měli tentokrát hodně času, a tak nás mohl Víťa poklidně dovést k Vltavě, na místě nám pak došlo, co znamená tajuplné slovo „náplavka“. Postupně se scházely všechny týmy, někdo v černém, někdo v bílém, někdo dokonce s transparentem. Panovala, myslím, vesměs pozitivní nálada. Začátek hry podle mě nebyl zrovna oslnivý, ale zase celkem o nic nešlo. My jsme na dvě výhry v šoupací hře spotřebovali tři pokusy, ovšem nejdéle na tom všem trvalo přesvědčování týmů, že o nic nejde, že mají hlavně rychle hrát.
fotka — orgové
fotka — shromáždění týmů

první část — kroužek šifer


2
Kumulování hráčů se organizátoři dobře vyhnuli rozdělením týmů na různé pozice na okruhu šifer. Jen mohl někdo začít na nepříjemném místě. Ono zřejmě není možné udělat šest naprosto rovnocenných šifer (viz Zimoc 2005).
Nám se dařilo, u první šifry jsme se rychle dostali od obrázků k ulicím, a protože se v Praze nevyznáme, přirozeně jsme je hledali v rejstříku, což nás dobře nasměrovalo na patřičné čtverce mapy. Polohu dalšího stanoviště jsme v mapě našli dobře, ale horší to bylo s hledáním na místě, přímo u Hladové zdi
. Michal nezazářil při hledání, ale rozjel se k velkému výkonu při řešení šifer, byl nejlepší v chrlení nápadů, většina rozhodujících myšlenek na letošní Bedně byla jeho. Na Petříně správně přešel od čísel na ciferník a po chvíli jsme zase spěchali dál. „Hodinovou“ šifru velmi kladně hodnotíme.
Poprvé a ne naposledy jsme se podivovali nad podivnými tajenkami — „Portheimka“, „Mrázovka“, Klámovka“, … — zpočátku nám hledání v mapě dělalo potíže, pak už jsme si zvykli a věděli jsme, co hledat. (Poznámka: Až si někdo bude stěžovat, že neví, že v Brně je "Mendlák" (tajenka druhé šifry KN2), máme výmluvu — na Bedně byla cizinec—unfriendly každá druhá tajenka.)
V parčíku se k nám připojila Lenka, která kvůli páteční výuce jako tradičně dorazila později. Napřed jsme po obvodu otazníku vypisovali abecedu a na očíslovaných místech jsme chtěli číst tajenku. Bylo to náročné, protože nebylo jasné, kde začít. Sypal jsem si popel na hlavu pro zapomenuté posunovací kolečko. Ale ono to nakonec bylo trochu jinak. V počítání délek úseků jsme pak jen museli být dost pečliví.
¨ Vyzvedli jsme si bludiště pro Bednáře a po určité snaze o systematičnost jsme ho naplnili, napřed zdmi a posléze i bratry Bednáři. Během cesty na další stanoviště jsme vtipkovali ve smyslu: „Teď doprava jako bratr Ondřej…“ Mnohé z týmu, které jsme na stanovišti potkali, tam možná strávily delší dobu a nevzpomínají na „Rok na vsi“ v dobrém. Nám se šifra (po vyřešení) hodně zalíbila. Kvalitně udělaná básnička s obrovským množstvím návodných informací je lahůdkou pro (zkušené) týmy. My jsme postupně odhalili dvanáct měsíců a pak i shodu v počtu dnů a písmen. „Třetí přikázání“ jsme v první fázi vyhodnotili směrem k „neděli“ a utvrdilo nás v tom, že druhého dubna je neděle (asi náhoda). Ale tudy to nešlo. Začali jsme si z písmen tvořit kalendáře, po měsících i po týdnech, nic moc v tom ale vidět nebylo. Pak jsem si nechal od Lenky znovu odcitovat přikázání a „den sváteční“ mě patřičně osvítil. (Poznámka: Ve třetím přikázání podle Bible se o žádném svátku nemluví, Wikipedie znázorňuje různé očíslování a výklad (za odkaz děkuji Korupci na Slunci).) Státní svátky jsme použili i na naší hře (Krtčí norou 2), takže pak už jsme řešení rychle vysypali z rukávu.
„Řady“ jsme bleskurychle týmově přemohli a spěchali jsme přes Karlův most pro poslední dílek skládačky.

3 (příchod: 21:38?, řešení: asi 25 minut)
Nechal jsem zbytek týmu na lavičkách u Karlova mostu stříhat a zaběhl jsem pro zadání ke kostelu. Chvíli jsem vybíral ten správný, ale vrátil se rychle zpátky a mohli jsme se vrhnout na algebrogram. Náš matematický elán Víťa krotil a nutil nás k preciznosti, takže jednoznačné řešení bylo na světě. Ale co dál? Text z Bednářských listů jsem měl přiřazený od začátku, ale jeho interpretace nám přeci jen trvala. Tak dlouho, než si Víťa všiml, že má „zavolat“. Zavolal a šli jsme do Jeleního příkopu. Ani tam nebyla šifra přesně na místě, kde bychom ji čekali, a po krátkém hledání jsme si ji odnášeli do ústraní.

druhá část — 5 minut nebo 3 hodiny?


4 (příchod: 22:20, řešení: 170 minut, záchrana)
Tedy nezvolili jsme moc velké ústraní a myslím, že to byla chyba. Přímo u frekventované silnice byl smrad a hluk a myslím, že dvě hodiny, které jsme v tomto prostředí našemu zdraví zrovna nepřispěly. Šifra byla zapeklitá. Hlavní problém vidím v tom, že jsme (zvláště někteří) nepřipouštěli, že básnička má v podstatě mnohem větší význam, než šachovnice s figurkami. Hraji závodně šachy a dosud jsem nepotkal šachově vyhlížející šifru, která by mě potěšila (A co třetí z Krtčí norou 1?).
„Záměnku“ jsme měli rychle, zaměřili jsme se napřed na „váleček“ samotný. Víte, že když se ze šachovnice udělá váleček (osmá řada navazuje na první) má černý král šach od tří figur zároveň? A že mu zbývá jediné pole pro ústup? A že mu pak dá bílá dáma (jako jediná) jedním tahem mat? Je to asi trochu šílené, ale nám to tak nepřišlo. Pak se Vítek s Michalem dostali k těm správným „malířům“. Jenže jsme to neinterpretovali tak jako autor. Vybarvovali jsme pole dostupná každou figurou a podobně. Když figura čmárala pod sebe, činila tak podle své barvy a ne podle barvy pole. Prostě smůla, byli jsme blízko, ale upřímně vidím chybu spíš v šifře než v nás. Já prostě tvrdím, že pro takové řešení mohly stát na šachovnici jablka a bylo by to stejné, jediné, co bylo potřeba ze šachů, byla károvaná šachovnice a to si myslím, že je málo. V průběhu luštění jsme se přesunuli do přívětivějšího prostředí za Strakovu akademii, ale ani tam jsme se k řešení nedostali. Udělali jsme dobře, že jsme nevyrazili naslepo do Malířské ulice, ale raději jsme tuto šifru vzdali a požádali o záchranu.
Na dalších šifrách jsme úspěšně stahovali časovou ztrátu a postupně jsme se dostali (na osmičce) až na druhé místo za Prahory. Ty jediné došly do cíle bez záchrany a tak je vidět, že jsme na čtyřce rozhodli dobře.

5 (příchod: 01:42, řešení: asi 5 minut)
Od kostela svatého Rocha jsme si šifru odnesli na autobusovou zastávku a celkem rychle jsme ji vyřešili. Michal nejrychleji vyhodnotil charakteristické rysy, které jsme viděli všichni. Dvacet šest „přihrádek“ a písmena od A po V pak určují pořadí písmen zprávy.

6 (příchod: 02:22, řešení: asi 10 minut)
Také nad „malým lomem“ jsme na lavičce neposeděli dlouho. Postupně jsme měli periody a jejich defekty a Michal navrhl grafické řešení. Interpretace řešení a posun a pak už vymýšlení cesty dál.

7 (příchod: 03:03, řešení: asi 140 minut)
U sochy na kraji lesa na nás čekal úkol, který na první pohled budil hrůzu. Jsou tři hodiny v noci, tma jak v pytli a my budeme něco hledat po lese podle azimutů. No to snad ne. Nakonec to docela šlo a azimuťák nás docela potěšil, ale dál jsme pokračovali až za svítání před pátou ráno. Rozděleni do dvou subtýmů jsme docela hodně nachodili, přes les i po kolejích, s Michalem jsme dokonce také prolézali jeden tunýlek pod tratí. Logické vyhodnocení velkého množství tezí nám nezabralo zase tolik času, jen bylo potřeba skousnout, že stanoviště osm není ani vpravo ani vlevo…

8 (příchod: 05:49, řešení: 190 minut)
Po prvním přečtení zadání jsme si vzpomněli na Matrix, kde nás podobně vyhlížející úloha zarazila vlastně nejvíc ze všeho. Řádka slov, v podstatě normálních, to chce správný nápad. Spojitost s článkem z Bednářských listů, který se zabýval jídlem, jsme v první fázi zamítli. A odsoudili jsme se tak ke třem hodinám zoufalých pokusů. Žádná morseovka nevycházela, nevěděli jsme, zda je podstatnější význam jednotlivých slov, či pouze písmena, z nichž jsou složena. Hlavně začínající pěkný den nás udržoval nad vodou. Týmy, které se postupně objevovaly, většinou po určitém čase zase odcházely, zda to vyřešily či ne, nebylo vždy zcela zřejmé, ale možná jsme takové problémy měli jen my. Kolem osmé hodiny ranní došlo k něčemu naprosto unikátnímu, podařilo se nám překonat krizi a vyřešili jsme šifru, s níž jsme nemohli po tři hodiny hnout. Nejsem si jist, zda podobnou skvělou zkušenost už máme. Do dalších her mě to naplňuje velkým optimismem, konečně jsem si jist, že to jde. Hlavně že jsme spojili síly a nenechali se odradit slepými uličkami.
fotka — luštíme osmičku (všimněte si sladění oblečení)
Jak to bylo? Nevím přesně proč, ale začali jsme vymýšlet k podstatným jménům nějaké přívlastky, „slaná voda“, „prázdná láhev“, „pružná guma“, to byly první z pokusů, zapojili jsme se konečně všichni do nějaké společné práce, a tak ani nevadilo, že to zatím byly nesmysly. Dostali jsme se postupně k tomu, že zkusíme vymyslet všechny přívlastky na písmeno „P“. Nedařilo se to jednoznačně a stejně jsme nevěděli co pak s tím. Ale hlavně jsme něco dělali a všichni jsme se snažili. Klíčové bylo slovo „hry“, už na samotném začátku luštění (před třemi hodinami) jsme jej vyhodnotili jako klíč k šifře. Proč tam musí být „hry“ a ne „hra“, oni to na něco potřebují přesně takhle! Nakonec to nebylo kvůli písmenům, ale kvůli významu. Doplnili jsme „italskou domácnost“, „švédskou ocel“ a „vídeňský valčík“. V tu chvíli nám došla souvislost s Bednářskými listy a začali jsme se radovat. Měli jsme vyhráno. Trvalo ještě dlouho než jsme mohli jít dál, neboť spojení jako „leidenská láhev“ nebo „norimberský trychtýř“, to jsou lahůdky, ale už nás nemohlo nic zastavit. Mimochodem, některá spojení považuji za nedokonalá (nejednoznačná), „švédská ocel“ je podle mě zcela srovnatelná s „damascenskou“ a „mexická vlna“ je mnohem, mnohem lepší než „kašmírská“

9 (příchod: 09:12, řešení: ani ne 5 minut)
V parku „Klámovka“ jsme našli sochu rodiny a utekli jsme odtud mnoha řešícím týmům. Než jsem stihl vyfotit zbytek týmu a straku, která se promenádovala po trávníku, měl Michal řešení. Jako první nápad řekl ono doplnění na kompletní mřížku. Dostal od Vítka fólii a jak sám později přiznal, že nevěřil tomu, že to vyjde, ale bylo to ono! Tak to byl impuls, který jsme potřebovali, spěchali jsme dál a věřili jsme, že dojití Bedny je nadosah.
fotka — sedíme na lavičce a Michal kreslí doplněk grafu

10 (příchod: 09:46, řešení: 205 minut)
Došli jsme (po troše nepříjemného hledání) k prolézačce v parku. A zjistili jsme následující, Prahory jsou (téměř?) v cíli, ale všichni ostatní před námi jsou ještě tady a neví si rady. Já nevím, jak moc těžké to zamýšleli orgové, každopádně nám dělalo pekelné problémy, smysluplně interpretovat všechny informace, které jsme měli k dispozici v zadání a v B-listech. Také jsme se zdráhali řešit přímo uvnitř objektu a nahlas. To podle mě dost vadilo všem, co jsme se kolem toho motali. Během tří hodin na hřišti strávených jsme vymysleli ledacos, od určité chvíle už jsme přemýšleli také o tom, kudy na Vyšehrad a domů. Totální demoralizace byla způsobená dojmem, že nemáme šanci, byla to hrozná nuda, protože jsme se motali pořád v kruhu a jen jsme se pořád dokola tloukli do hlavy. V určité fázi už jsme se hlavně snažili něco seskládat z toho minima písmenek. Michal tak byl například u informačního centra na I. P. Pavlova a tak. Lenka celou dobu nejvíc prosazovala, abychom to řešili v maximální blízkosti k problému a byla odměněna tím, že na to po třech hodinách konečně přišla. Ukázalo se, že u lan se o dost jednodušeji určuje posun po směru ručiček než jak tomu bylo u tyčí.

11 (příchod: 13:31, řešení: asi 10 minut)
Bylo strašně pozdě, ale vystartovali jsme co nejrychleji, chtěli jsme ještě dojít. V nejhorším po limitu a tak to taky dopadlo. Jedenácté stanoviště skrývalo šifru, která se zdála být plná zbytečných keců. Jediné podstatné bylo vybrat 24 písmen. Víťa zjistil, že větných celků (oddělených tečkou či čárkou) je 24. To nebylo přesně to, co jsme potřebovali, ale byli jsme si zároveň vědomi, že klíčem je slovo „Bedna“. Všimli jsme si, že se tam vyskytuje spousta jeho podřetězců a řešení bylo na světě. Bylo tři čtvrtě na dvě a tým, který seděl na schodech kus nad námi, překvapeně vyvalil oči, když jsme začali balit a spěchat pryč.

12
S Víťou a Vítkem jsme vyrazili pro „semílačku“, ale na první pokus jsme šli špatně. Nevěděli jsme (narozdíl od Michala), že je železniční most průchozí (zas ta Praha), a tak jsme museli po původním hledání na správném břehu ale špatném místě přejít až přes Palackého most na špatný břeh ke špatným (silničním) semaforům. Vypršel čas na hru (14:00). Dál už jsme se zase všichni prošli po mostě ke správnému semaforu (vlakovému) a pak jsme spěchali na Vyšehrad.

cíl
Přes překročení časového limitu jsme chtěli odevzdat heslo, snad si to za těch dvaadvacet hodin snažení zasloužíme. Na místě ještě byli poslední orgové i nějaký tým a my jsme po troše té práce i zmatků zvládli příjemným postupem (narozdíl od semílaček, co známe z kroniky Bedny) vyřešit cílové heslo „strašpytel“. Došli jsme jako čtvrtí, druzí po limitu. Gratulovat už nebylo komu, a tak jsme se i my vydali na Florenc a na cestu domů do Brna. (Tedy s výjimkou našeho „exulanta“, matfyzáka Víti.)

naše hodnocení

Hru hodnotíme velmi pozitivně, neboť byla bezchybně připravená a nám se podařilo překonat krize a dojít až do cíle. Výhrady ke čtyřce a desítce jsem uvedl, celkově to bylo úžasné, místa i šifry.
Bedna byla (nelen letos) o nápadech, často rozhoduje dobrý vhled a šifrové osvícení, než nějaké naučené postupy nebo obsáhlé manuály. Vzniká tak nejlepší prostředí pro projevení kvalit brainstormingu a nápadů týmu, nezáleží tolik na zvládnutí již známých postupů (ty se ve většině šifer objevují, ale většinou jen jako cesta ke hlavní podstaty nebo doplnění po osvícení nápadem).


sepsal HOnza, upravil Vítek


« Zpět na zážitky