Bedna 6 (19. – 20. 5. 2007, Praha)

před hrou

Na Bednu jsme se dlouho těšili. Orgové nás ušetřili stresující kvalifikace, což jsme v období studijního úsilí uvítali. Bohužel se nám nepovedlo domluvit osvědčenou sestavu týmu: Lenka nemohla kvůli škole a Víťovi jsme změny oznámili tak pozdě, že už byl domluvený s Chlýftýmem. Víťa záležitost pojal velmi vtipně — proto jste mohli vidět člověka v tričku „Proudoví krtci“ s přepisem „Chlýftým“.

průběh hry

Na Parukářce jsme se přivítali se známými, uvelebili na kopečku, smáli se Víťovi, tipovali, kdo vyhraje, zkritizovali dalekohled („vsadím se, že se vůbec nepoužije“) a nasávali náladu před masovým startem velké hry. Sven chvílemi pozoroval Žižkovskou věž, protože nás už tehdy napadlo, že by mohla vysílat Bednu TV, ale nemysleli jsme to vážně.

Vyměňování kostek se nám povedlo po několika projitích spontánním „tržištěm“; živé utváření názvů kostek a překotné handrkování bylo ze začátku zábavné, po delší době však rostl stereotyp a zoufalost, že jednu ze dvou, co nám chyběly, nenajdeme. O možnostech počtů a tvarů uzavřených křivek jsme debatovali průběžně během obchodování, řešením jsme si pak byli celkem jistí.

Na stanovišti potkáváme luštící Prahory a říkáme si, že na tom nejsme špatně. V šifře rychle nacházíme skrytá slova „patka“, „velká“, „tučná“ a snažíme se je použít: zkoušíme různě vyškrtávat mezi písmeny a zároveň různě natáčíme trojúhelníky, nejvíce se nám líbí pyramida bez podstavy. Věty „touha stoupat kaz ať nemá“, „na povel kámen jistě zmizí“, „nevzdávat uč následovníky své“ chápeme jako pokyny a snažíme se je převádět do postupů řešení. Až v cíli se dozvíme, že šlo o krutý žert organizátorů, pokyny byly pouze na zmatení. Ze spirály stále komplikovanějších zcestných myšlenek nás zachránilo až Binfo. Kdybychom si všimli stejných písmen, která se měla překrýt, asi bychom postupovali správným směrem nezávisle na zrádných „pokynech“.

Šifra je dalším případem chyby v uspořádání kolečka šifer — použití v kolečku jedné šifru výrazně těžší než ostatní (důkazem je statistika) je nevhodné, jelikož se k těžké šifře dostanou různé týmy v různém stádiu připravenosti a „rozjetosti“, začínat nejtěžší šifrou je nejhorší. Za chyby stejného typu považuji šifry „Rok na vsi“ z Bedny 2006 a „Číslice“ ze Zimocu 2005. Předpokládám, že orgové o problému ví a že chtěli mít šifry vyrované; zkušenosti však varují, že je to téměř nemožné.

Hledání principu řešení nám trvalo stejně dlouho jako hledání zadání a místa k řešení. Ohromný obtížnostní rozdíl oproti předchozím trojúhelníkům.

Šifra byla mírumilovná, přád jsme věděli, co dělat a postupně se dopracovali k řešení. Cosi o správných odpovědích na diagonále Honza tušil už relativně brzy, přesto jsme všechny možnosti principů dořešili.

Po cestě jsme se svezli kus tramvají; domorodci, otázaní, kde máme vystoupit, nebyli schopni poskytnout uspokojivou odpověď a v zápalu vysvětlování, že víme, kde máme vystoupit, lépe, jsme přejeli zastávku. Další průšvih byla chybná interpretace řešení předchozí šifry, ve čtverci M 18 jsme kapli přehlédli a spokojili se s kostelem „Panny Marie a svatého Karla Velikého“, který je ale samozřejmě o kus jinde u Nuselského mostu, takže jsme se zdrželi prohledáváním okolí a přesunem ke správné kapli.

Kolem stanoviště se hemžilo a posedávalo velké množství hráčů. Od začátku jsme na šifru šli správně, najít správná písmena ze správných slov však dalo práci, nakonec jsme odhadli řešení z asi dvou třetin písmen.

Zhruba od této doby začaly chodit zprávy z BInfa o chybně umístěné šifře. Nás se problém naštěstí netýkal, akorát bylo nutné promazávat zbytečné SMS.

Nejprve Michal s Vítkem oběhli bazén v domění, že vchod je přesně z opačné strany, než byl. Šifra byla opět velmi lehká, hned hotová, ve srovnání s trojúhelníky zadarmo. Zmatkováním při hledání jsme ale trochu ztratili (přichází Honzovi známí, které jsme potkali už o stanoviště dřív).

Udýchaní z rychlého výstupu na Vítkov jsme vzali paznaky, chvíli jsme do toho koukali a pak v tom kluci nějak uviděli zdvojená a zrcadlená písmena a přečetli tajenku, já mám problém pochopit systém dodnes. Další šifra, o které se nedá říct, že by nás příjemně překvapila, už jsme se těšili na opuštění kolečka.

Usadili jsme se na velké křižovatce pod Parukářkou, Sven šel pro poslední chybějící tabulku plusmínusů (uzavření kolečka) a my jsme mezitím vyráběli výsledek plusmínusů z ostatních tabulek. Se Svenovým příchodem jsme doplnili chybějící písmena, zjistili, že se máme dívat na Žižkovskou věž a někdy později přičíst heslo KOCAR.

Bedna TV byl super nápad, dalekohled nebyl nutný, ale používali jsme jej. Zachytili jsme několik vysílání, s dekódováním na písmena nebyl problém (systém potvrzen maximem „6A“), zaznačili několik křižovatek do mapy a přemýšleli, co se bude dít. V autorském řešení šifry píšou — cituji „Zpráva odkazovala na agenty pohybující se po Praze a zanechávající za sebou kódy.“ — to je ale pouze domněnka orgů, jak jsme měli správně opchopit něco úplně jiného. Ve skutečných pokynech byla totiž odlišná a matoucí verze — měli jsme spěchat na místa zadaná televizí, což při přemýšlení, co máme se stále se rozrůstajícím seznamem křižovatek dělat, silně navádělo pouze na rychlé navštívení křižovatek, což nebyl klíčový problém, kdo si všiml plakátku, měl v podstatě vyhráno, ikdyby tři kódy byly už sebrané. Osobně jsem byl na dvou místech ne později než 30 sekund od skončení vysílání prvního opakování nové křižovatky, podruhé dokonce jako první, a nic podezřelého jsem neviděl. Je pravda, že jsem se soustředil hlavně na projíždějící auta nebo procházející lidi (zmaten pokyny), vylepování plakátku / agent / plakátek mi museli uniknout. Podobně Svenovi a Michalovi na několika dalších místech.

Snažení dostat se rychle na křižovatky nás stálo více než hodinu, pak jsme začali uvažovat o jiných postupech, padlo více nápadů, nejslibnější se zdálo pozorovat věž ze všech stran, jestli snad nevysílá něco jiného, že bychom, například, v jeden čas získali místo jednoho bodu tři. Rozběhli jsme se na další dvě místa a zaznamenali několik vysílání, při telefonickém porovnání však vyplynulo, že vysílané kódy jsou stejné. Ještě nějakou dobu jsme zoufale přemýšleli o řešení a probírali stále divnější možnosti, ve vysílání se už dokonce opakovaly křižovatky vysílané, když jsme je sledovali prvně, takže jsme na „naší“ křižovatce mohli být už nekolik minut před agentem a nevšimli jsme si ničeho. Vysvobodila nás až změna ve vysílání ve čtyři hodiny ráno, které nyní dávalo řešení prakticky zadarmo.

Během hromadného přesunu davů hráčů na čtyřku jsme horlivě diskutovali s Ivošem Cicvárkem — byl ještě naštvanější, jelikož Alberti už dostali BInfo a my ostatní jsme na neohlášenou změnu vysílání nemuseli čekat tak dlouho. Bednu TV považuji za nádherný nápad, zpracování bylo bohužel naprosto nevhodné. Systém pochopil málokdo (viz statistika a masový pochod tunelem). Vylepování plakátků bez upozornění je docela zcestná a zpátečnická myšlenka, v Brně jsme to pochopili už po prvních Tmou, kdy hráči (prý) málem přehrabovali popelnice, aby našli cokoli patřícího ke hře. Všimnout si malých plakátků mezi uliční špínou na velkých křižovatkách je dost obtížné, špatné navedení v pokynech také nepomůže. Zajímalo by mě, zda Bednáři zajistili testování šifry se vším všudy včetně všimnutí si plakátků, dost o tom pochybuji a chápu, že to snad ani není možné, ale pak se divím, proč pustili do hry naprosto nevyzkoušený princip, o kterém se svými zkušenostmi a inteligencí museli tušit, že bude problémový víc než je zdrávo. Alespoň pokyny z plusmínusů měly být zřetelnější — při vytváření složitějších úkolů považuji za vhodné zaměřit se na to, co po hráčích chceme (což má být těžké) a vedlejší a doplňkové záležitosti udělat co nejjednodušší, aby zbytečně nemátly — zkušenost z KN2.

Po čtyřech a půl hodinách od příchodu na trojku, zklamaní a unavení z obíhání křižovatek, dostáváme za rozbřesku před půl pátou k řešení jakousi „soustavu vnitřností“. Po chvíli se projevují informatici v týmu — Sven interpretuje „vnitřnosti“ jako Linear feedback shift register, snaží se vysvětlit ostatním, jak to funguje, a dáváme to dohromady s předchozími teoriemi, co dělá který měchýř a roura. Všechno se zdá strašně kopmlikované a křehnou nám prsty i rozum, naštěstí přichází zázračné prozření, že pomlčka na vstupu neznamená „neznámé písmeno“, jak jsme do té doby věřili, ale „žádné písmeno“; všechno je naráz snazší, postup sedí, pokusy na osamocených písmenech jsme doaladili význam dvou měchýřů a po rozdělení úkolů vyplnili tabulku postupu písmeny systémem a dostali řešení. Třetí „O“ ve výsledku se nám líbilo.

Plní nových nadějí jsme začali pracovat na pětce, bohužel jsme ji nedali ani po třech hodinách a opět jsme byli zachráněni, ve stejný čas jako vlna týmů, co přišly s námi ze čtyřky. Šifra se mi líbí, je právě tak originální a překvapivá, jak jsme od Bedny čekali. Po dvou hodinách řešení začínají odcházet lidi, co dostali BInfo, takže víme, že naše trápení už nebude dlouho trvat, ztrácíme motivaci šifru vyřešit. HOnza s Michalem se alespoň vrhli na kostku, jména kostek jsme určili už někdy předtím, úloha proti trudomyslnosti byla příjemná. Také jsme volali Víťovi, jak je na tom Chlýftým, zprávy o vedení s náskokem nás těšily, Víťa zase utěšoval nás, že pětku dáme.

Sven s Vítkem vyšplhali pro zadání do kopečka, mezitím HOnza a Michal pochopili, jak se luští pětka ze znalosti výsledku. Dvojitou morseovkovou šifru jsme zvládli, což nám výrazně zlepšilo náladu, podle zpráv z BInfa totiž měla být těžká. Začali jsme opět růst v pořadí a doufat, že stihneme alespň pomocný cíl. Přestože se šifra hodně lidem líbí, mně nepřijde nijak výrazně překvapující, ono je dnes už těžké, udělat dechberoucí morseovkovou šifru. Příjemná cesta podél řeky byla nejhezčí část Bedny, co se krajiny týče.

Šifru jsme opět déle hledali než řešili, vrchol trojúhelníka (průnik kružnic) podle předchozí šifry jsme měli dle mého názoru dost přesně, sedmička byla zhruba 200 metrů jinde (?nesledoval jsem fórum, možná je to opravdu jenom naše chyba?). Přes chybu v zadání kluci rychle odhalili, že vrstevnice souvisí s písmeny abecedy.

Se zadáním jsme odešli poměrně daleko, abychom nenapovídali dalším příchozím, kde přesně je (stejně jako týmy před námi nepomáhaly umístěním nám a potutelně se usmívaly), a také abychom měli klid na stříhání. Skládačku jsme rychle nějak složili jedním způsobem a vykoukali smysluplné (a celé) řešení. Sedmička a osmička byly relativně lehké šifry, které, jak navrhoval například Ivoš ve vlaku zpět, měly být místo těžkých šifer čtyři a pět. Ještě dodám, že sedmička byla (podle mě) nápaditější a líbila se mi víc.

Devítka se našemu týmu líbila nejvíc z celé hry a užívali jsme si řešení od začátku až do konce, hlavně díky tomu, že každý mohl vymyslet něco. Ke konci jsme potřebovali chtít vidět řešení dřív než nám opravdu vyšlo, opravili jsme chybně určená spojení na autorská (většinou lepší než naše původní). Měli jsme i trochu štěstí na asociace, narozdíl od několika týmů, které s jinými ale přiměřeně rozumnými spojeními nenašli správné řešení. To je vada na jinak krásné šifře, které se asi těžko dalo zabránit, náš dojem však nekazí. Dodávám, že oceňuji náročnost na přípravu — propojené núhelníky asociací muselo být obtížné vymyslet.

Dvě „á trojky“ zadání vypadaly hrozivě, podobně jako informace z BInfa o mnohahodinovém zdržení nejlepších týmů. Šifru jsme brali v poledne a doufali jsme, že pomocný cíl stihneme, nálada byla dobrá, posunuli jsme se o mnoho míst vpřed až do první desítky (máme vůbec nejnižší rozdíl mezi časy příchodu na šestku a desítku), věřili jsme si a hned se pustili do dořešení kostiček. Za nedlouho jsme vybrali správné věže a rozhodli, že budeme Prahu pozorovat dalekohledem z Hradčan. Již druhá chvíle pro dalekohled ve hře a zajímavý nápad, jak využít Prahu. Nejprve jsem nevěřil, že věže rozpoznáme, ale po dvou hodinách pozorování, vyptávání se a zakoupení naivní obrázkové mapy jsme měli určených čtrnáct věží z osmnácti. Průběžně jsme zakreslovali body do mapy a spojovali je a stále věřili, že řešení bude obrázek takto narýsovaný do mapy a že není třeba mít všechny věže k jeho interpretaci. Objevili jsme několik přímek s více věžemi, jedna skupinka dokonce tvořila obrazec podobný šipce. Zhruba hodinu a půl před koncem hry Michal bez úspěchu oběhl několik míst podle šipky, jak se nám zrovna měnila. Se čtrnácti vežemi už jsme šli hledat všichni, nezdálo se nám to, mimo šipku vycházely divnosti — jenže do konce hry zbývala hodina a začali jsme být zoufalí, z BInfa šlo totiž odhadnout, že další záchranu už nestihneme. Nakonec jsme museli hru vzdát a zašli do cíle zatleskat nejlepším a dozědět se, jak to vlastně bylo.

Obávám se, že věže jsou další totálně neotestovaná šifra. Stačilo vzít pět až deset lidí na Hradčany s dalekohledem a nechat je určovat věže. V další fázi ideálně navrženého testování by se zjistilo, kolik věží už stačí k interpretaci výsledku. Použít jako výsledek šifry, kde hráči po dlouhém úsilí získají řekněme dvanáct až osmnáct bodů v mapě, body vykreslená písmena „DE“ je totálně naivní — je téměř jisté, že to nebude fungovat — každý vám řekne, že lidé nevyhnutelně dělají chyby — což se stalo i ve hře (hráči špatně určili některé věže, organizátoři zanechali chybu v zadání). Stačí velmi malé množství chyb nebo chybějících věží a řešitel si body v nestejně velká a nestejně natočená písmenka nespojí. Mnohem obezřetnější by bylo například použití šipky nebo tří přímek sestavených z poloh věží protínajících se v jednom bodě.

po hře

V cíli se nám nelíbilo — vypnutím BInfa přišlo málo týmů, což k atmosféře vyhlášení nepřispělo — navíc jsme měli špatnou náladu, tentokrát z řešení věží, takže jsem ani neměl pochopení pro vtipy orgů ohledně matení v trojúhelnících, byli jsme unavení fyzickým i psychickým vyčerpáním (popisuji své subjektivní pocity).

Domů jsme jeli vlakem společně s Alberty, Pralinkami a možná ještě někým, takže jsme si mohli vzájemně sdělit dojmy, postěžovat si a místy i bouřlivě diskutovat.

Později jsem si prohlédl šifry 11, 12 a 13, nevypadají špatně. Hra byla už tak dost dlouhá a tyhle šifry mohly zůstat na příště. Poslední dobou se mi zdá, jakoby organizátoři her chtěli použít všechno, co vymysleli, a hry se tím stávají zbytečně dlouhé, často až do pokročilých odpoledních hodin a to už není ono, víc než dvacet hodin hraní už je určitě moc, noční hra má být převážně v noci a ne odpoledne, kdy žár slunce spaluje unavené, žíznivé, nočním běháním zpocené a městskou špínou ulepené hráče.

naše hodnocení

Letošní Bedna nás spíš zklamala. Celkový dojem je zkreslený tím, že se nám dost nedařilo, ale jenom tím to nebude — nabízí se totiž srovnání s ročníkem 2006, který považuji z pohledu našeho týmu za velmi úspěšný — a to jsme skončili na stejném místě a také jsme nestihli dojít do cíle.
Loni jsme prožili vůbec nejúspěšnější vzchopení týmu v zoufalých situacích v naší historii — třikrát jsme zakysli na šifře na více než tři hodiny, poprvé jsme použili jedinou záchranu a podruhé a potřetí jsme se i po třech hodinách dokázali vzchopit a našli sílu vyřešit šifru, která podle všeho měla být naší poslední. Zato letos nás dvakrát zachránilo BInfo, jednou změna vysílání Bedny TV a na desítce jsme se už BInfa nedočkali. Na vině je vědomí blížící se záchranné SMS; přiznávám ale, že to bude z velké části také slabším složením týmu.

Přes všechny nedostatky hry rádi vzpomínáme na nápaditost některých šifer nebo úkolů (kostičky, Bedna TV, pětka, sedmička, devítka, určování věží). Zažili jsme pohyb ve středu pole týmů a časté nezdary v řešení způsobené samozřejmě i naší hloupostí a neschopností, na což nejsme moc zvyklí. Osobně proto vnímám Bednu 2007 jako lekci srážející naše šifrovací ego, což je možná dobře. (Přesto tento soupis zážitků opět obsahuje nepokorné poučování a rozdávání rad na všechny strany :-).)