Dnem 3 (3.4.2004)

Proudoví krtci B: Alena, Markéta a HOnza
Výsledky: došli jsme na devítku (ze třinácti)

Třetí ročník Dnem v dubnu 2004 byl první akcí, kdy počet zájemců z našeho klanu Proudových krtků převýšil počet nabízených míst v týmu. Tak náš "clanleader" Vítek rozdělil lidi do tří týmů, které jsme přihlásili do nově vzniklé kategorie "expert". Byla snaha o rovnoměrné rozvrstvení sil. (Každopádně považuji maximální počet členů týmu tři za jednu z klíčových chyb hry Dnem.) S ostatními týmy jsme se mohli před hrou alespoň trochu hecovat. Všichni jsme si přáli, aby alespoň jeden tým došel jako první a obhájil loňské vítězství.

Start byl na Nových Sadech. Když už jsme začínali být nervózní, co bude, přijela historická tramvaj a srazila se s autem. Ukázalo se, že to ovšem nebyl organizační záměr. Muselo se pak čekat na náhradní tramvaj. (A to přineslo prostoj, který zřejmě způsobil, že hra byla časově nezvládnutelná.) Všechny týmy byly naloženy a odvezeny do Komína.

Tam jsme dostali rozstříhanou zprávu. Skládání nám docela šlo, horší bylo určit, kam pokračovat. Vyšlo něco o "bílé věži" v určité vzdálenosti. Jenže šofér tramvaje zastavil trochu jinde, než bylo dohodnuto a ono to pak trochu nevycházelo. Vydali jsme se špatně, ale po cestě nás orgové přesměrovali.

U kostela v Komíně jsme si vyzvedli zprávu a vrhli se na luštění. Čísla rozdělená do zřejmých skupinek jsme napřed analyzovali přepočítávání a sčítáním. Objevili jsme, že jedna skupinka má jiný součet. Zavětřili jsme řešení a dále pracovali pouze s ní. Byla to ovšem chyba v šifře. Dnes už bychom nad tím asi hloubali jinak, tehdy nám to bylo celkem jasné. V povinném vybavení byl kalendář. Tak jsme usuzovali takto: všechny součty vychází 53, tolik je týdnů v roce, jediný špatný vychází méně, odpovídá to týdnu, kdy je 28. října státní svátek, jedeme na náměstí 28. října. Nebylo to nejchytřejší, měli jsme i určité pochybnosti, například, jak to tam budeme hledat, ale chtěli jsme také v tramvaji pokračovat v luštění. Ztratili jsme zhruba hodinu, protože jsme se museli zase vrátit. U kostela už moc týmů nebylo, ale spřátelený tým A nám řekl, že proběhla oficiální nápověda. Pak si Alena vzpomněla, že tak, jak je to v šifře, se zapisují obrázky pro mobilní telefony. Nějakou dobu jsme kreslili a dospěli jsme k postupnému cíli řešení. Text "ruský vrch" v azbuce byl ještě určitým oříškem. Snažili jsme poznávat azbuku například přepnutím jazyku v mobilu na ruštinu. Moc to nešlo, nakonec pomohlo intenzivní zkoumání okolí v mapě.

S velkou ztrátou a docela vyčerpaní jsme se dostali na třetí stanoviště. Tam ovšem přišla další zrada od oranizátorů, tentokrát záměrná. Asi jim ji nikdy neodpustím, podle mě překročili hranici fairplay žánru šifrových her. Přidali do poněkud zašmodrchaného textu o "školce a Modrohlavu Fanderlíkovi" nadbytečný, ryze matoucí prvek. Speciálně pro kategorii expert některá písmena byla napsána jako velká. To je nečisté znesnadnění práce, vždyť my jsme potom pracovali hlavně s těmi velkými písmeny. A strávili tak nad šifrou další mučivé desítky minut, oběhali školky v Komíně a nic. Možná na to mnozí ostatní přišli rychleji, ale mě to jednoznačně nepřesvědčí, že to nebyl podraz. Nakonec jsem pořádně zkoumal mapu okolí a objevil školku na Fanderlíkově ulici. Možná by to bylo celkem pěkné, ale jedině bez těch velkých písmen.

Cesta k dětskému domovu Dagmar nám netrvala dlouho, Alena naštěstí věděla, kde to je. Také další šifra nás nezdržela. Ve Wilsonově lese jsme dohnali spoustu vysedávajících zoufalců.

Koukali jsme na podivné tři řádky písmen, hloubali nad podivným fontem. Pak Alena uviděla něco, co směřovalo ke Konicovým kolejím. Spíš nám to vyšlo tak nějak opticky, trochu jsme vybírali písmena ze všech řádků, než že bychom zcela přišli na pěkné autorské řešení s třetinami písmen.

U Kounicových kolejí konečně přišel k užitku (a ne ke zlosti) kalendář. Hledali jsme svátky a za chvíli spěchali na hvězdárnu. Odtud na konečnou čtyřky a jeli jsme do Obřan.

Přesný systém deváté a opět dost pěkné šifry nám zůstal utajen. A hra byla také pro vypršení časového limitu ukončena. Takže jsme podle pkynů spěchali k Velké Klajdovce na závěrečné zhodnocení.

Mnohem více než my byli zklamaní Víťa, Vítek a Lenka z týmu C, který došel ze všech nejdál a přesto se nedočkal slávy a triček. Možná také proto, že orgové před koncem času vysbírali poslední šifry, aby je ušetřili pro příští ročník.

Hra nebyla špatná, ale měl jsem připomínky k druhé a třetí šifře. A vadí mi na Dnem malé týmy.

HOnza

« Zpět