Matrix 2 (7. – 8. 4. 2006, Praha)

Proudoví krtci: Víťa, Lenka, Honza, Vítek, Michal
výsledek: zničili jsme Matrix (jako druzí)

Zničili jsme Matrix!

Před hrou
Až při druhém ročníku pražské šifrové hry se několika týmům podařilo dostat k hlavnímu počítači Matrixu a tento zničit. Tým Proudových krtků ve složení Honza, Lenka, Michal, Vítek a Víťa byl druhým úspěšným, po sedmnácti hodinách jsme prošli všemi vrstvami hry a dorazili až do cíle. Obsadili jsme pěkné druhé místo za Prahorami. Všichni se mě ptají jakože jsme nevyhráli; bylo by to fajn, ale jsme moc rádi za to, že jsme vůbec došli. Matrix je velmi specifická hra, dvě vrstvy složené z paralelních linií jsou náročné na týmovou koordinaci, nachodili jsme spoustu kilometrů, navíc v Praze, což přeci jen není naše rodné město. Fyzický přístup nám obecně nevadí, bylo to dobré, se šiframi jsme bojovali poměrně snadněji. V tomto směru hru nelze srovnávat s TMOU či s Bednou (ale to ani není záměrem).
Za naši účast na hře svým způsobem mohou orgové brněnské denní hry DNEM, kteří posunuli termín. V případě kolize jsme počítali spíše s hrou v „domácím“ prostředí. Chudáci Pražáci na to docela doplatili, bez Prahor (také chtěli hrát Dnem) a bez nás by se jim asi vyhrávalo lépe. Před hrou jsme jako obvykle studovali stránky a přemýšleli jsme, co je myšleno vážně a co ne. Zvolili jsme Michala jako toho, kdo má mít s sebou náhradní oblečení. Domluvili jsme se také na společnou cestu vlakem s dalšími brněnskými týmy: Chlýftým, Prahory, Albert Stallone, Šla kačenka podél vo a Název týmu:, což se ukázalo jako levné a příjemné řešení.

Nultý level
V kině Oko se nám po krátkém nadšení z pěkné písničky začala na papírech rojit písmena. Víťovi brzy i v pozicích, tak jsme za chvilku opoušteli plné hlediště. Vítek čekal v kině, zda se nebude ještě něco dít, Víťa jel za Lenkou, která už měla balíček, a já jsem s Michalem vyrazil do Stromovky. Na Dubovém vršku potkal Michal spoustu agentů, ale ti s ním nechtěli mluvit, protože neměl vizitky, tak mi volal, ať „to“ konečně od toho Letohrádku donesu. Jenže u Letohrádku nic nebylo. Seběhl jsem dolů, přišel i Vítek z kina a museli jsme čekat na Lenku s Víťou. Za dlouhé (relativně) a nervózní čekání jsme byli odškodněni kopiemi mapky na pauzáku (Lenka) a dobře promyšleným systémem běhání (Víťa). Takže jsme i přes ztrátu získali tři informace jako čtvrtí. Jen jsme se hned na počátku trochu vyflusli, zvláště Michal se slušně proběhl. Byl to zajímavý začátek, člověk potkal spoustu známých kamarádů z ostatních týmů.

První level
Rozdělili jsme úkoly. Lenka a Vítek odjeli na ulici U Obecního dvora a dvacet minut hledali šifru. Přesně mezi značkami byl kufr, který nebyl označený logem Matrixu, ale raději jsme jej (společně s několika dalšími hledajícími týmy) otevřeli, rozřezali a vysypali polštář schovaný uvnitř a detailně prozkoumali a na několika místech rozřezali vnitřní části kufru kvůli podezření na tajné schránky. (Ten kufr byl FAKT PŘESNĚ MEZI ZNAČKAMI a později ve hře byly „Klády“ také neoznačené — z toho vzniká nebezpečný precedens: Chybou orgů to není označené, prozkoumejme to…) nakonec, po několika bohužel nepomáhajících telefonátech s orgy se ukázalo, že nějaký kolemjdoucí milovník pořádku vyhodil zprávu do odpadkového koše na druhém konci ulice. Kdyby raději vyhodil ten kufr… Já jsem dostal s Michalem za úkol Karlův most. Správná šalina nám ujela, tak jsme se prošli přes centrum. Došli jsme k mostu z opačné strany, ale to nás nezastavilo. Uvažovali jsme už po cestě, jak bude vypadat honička s agenty a věřím, že právě na Karlově mostě to mohlo být opravdu dobré. My jsme vyzvedli šifru a uklidili jsme se trochu stranou. Na knihovnu či internetovou kavárnu jsme nepomysleli, a tak jsme provolali hodně peněz při zaměstnávání přátel na telefonu. Víťa přinesl šifru od Hanavského pavilónu. Dali jsme si sraz na konci Mánesova mostu.
Přerozdělili jsme práci mezi lidmi, ti, co šifry donesli, v nich na první pohled nic neviděli. Kamarád Pavel nebyl při luštění maďarštiny přes net moc úspěšný. Sehnali jsme na telefonu Čecha s maďarskými předky, ten bohužel neznal kamzíka (přiznejte si — kdo z vás ví, jak se anglicky nebo německy řekne kamzík), to se upřesnilo až při druhém telefonátu (předtím Vítek několikrát prošel Kamzíkovu a dále hledal na Celetné, kde je oficiálnější vchod do domu U Černého slunce). Šifra s mnoha zvířátky byla asi nejzdařilejší z této části. Po různých jiných pokusech došlo i na zvuky a pak už stačilo jen dořešit, „jak dělá mlýn“. Víťa vyrazil pro další zadání, zbývající trojice se snažila vymyslet použitelnou substituci abecedy do šifry s XYZ. Také jsme řešili problém, zda může jít Lenka pro šifru na pánské záchodky. Pánům se nechtělo, tak se tvářili zaměstnaně. Víťa přinesl písničky a vymyslel, že zalezeme do budovy filosofické fakulty. Naše poloha se tak stala pro agenty těžko dostupnou. Když jsme řešili, jakou hodnotu přiřadíme X, jakou Y a Z, najednou to Víťovi spojilo a dopočítali jsme římská čísla. Odchylka mezi Průchozí a Průchodní nám nevadila. Ještě Vítek donesl hada, ten byl otázkou chviličky.
Honza, Lenka a Michal vyrazili do třech směrů. Výsledkem byly dva zápisy od serverů a člobrdo jako poslední šifra. Michal musel na server spolu s Prahorami nějakou dobu čekat, pravda, ne tak dlouho jako oni. Posunování figurek po plánu napřed šlo, pak nešlo a nakonec přeci jen šlo. Proškrtali jsme se s Vítkem k Veletržní, Víťa v mezičase analyzoval texty z dvou serverů. I v tom se dalo něco najít, ale shodli jsme se, že ten třetí bude opravdu nutný, protože „organizátoři jsou v podstatě svině“ (viz manuál TMOU).
Na Veletržní 34 byl monitor opět vysoko a téměř neviditelně, takže vyslaný Vítek, který o této zradě moc netušil, si ho nevšiml, čímž jsme ztratili zhruba hodinu. Zbytek týmu si odjel seřídit hodiny, jak odkazovala věta na papírku Matrix v okně, což nám ale bylo na nic, protože jsme to stejně už věděli. Podruhé se na Veletržní sešel celý tým a trochu vyšší Michal písmena přečetl. Myslíme, že větším problém než ten se štaflemi a policií, byl důvod umístění štaflí — hráči —(včetně nás) lezli po fasádě budovy, aby lépe viděli do okna, jenže omítka se po velkých kusech oddrolovala, což přivolávalo jednoho neurvalce z protější hospody. Vždycky strašně naštvaně vyběhl a nadával a vyhrožoval provinilým lidem, dokud z oné hospody nevyběhl další chlapík a neuklidnil toho nazuřence. Nebýt nedostupně vysokých oken a drolící se omítky, byli bychom ve druhé části o hodinu dřív. Správné posunutí sekvencí písmen bylo jen otázkou času, Lenka, která texty několikrát přepisovala, brzy vytipovala vhodné místo pro napojení.
Od Národního divadla vyběhli Honza a Michal bez batohů k soše. Poté i k telefonu (to jsme stihli jen tak tak, málem už nám to pokládali). Pak jsme zavolali ostatním, ať jdou k divadlu Na Prádle, místo abychom se raději podívali do mapy. Chudák Víťa musel běžet přesně tam, kde jsme před chvílí byli. Na noční linku jsme nemuseli dlouho čekat, přesto do hladké cesty na jih Matrix zasáhl. V polovině cesty šalina nečekaně klekla, při rozjezdu ze zastávky jen škytla, zhasla, umřela. Bylo to daleko, takže se nám nechtělo chodit pěšky, raději jsme přemýšleli, jak se rozdělíme, kde se sejdeme a podobně. Po čtvrt hodině šalina podobně tajemně naskočila a jela dál. Dělili jsme se a vystupovali jsme zcela shodně s týmem Lamy na Varanech. Nebylo to poprvé ani naposledy, co jsme se potkali.

Druhý level
Ve skupince mířící ke dvěma severněji umístěným šifrám (3 a 4) byli Víťa, Lenka a Vítek. Bližší (slabiková slova) jsme našli bez problémů, zato u betonového podstavce v jakémsi Háji jsme po lousknutí slabikových slov nechali Lenku čekat na orga, protože zpráva byla ztracena (nebo jsme ji nenašli — ale u podstavce určitě nebyla). Lence čekání znepříjemňovali místní mladí opilci hulákáním sprostých slov včetně "Sparta", takže se s částí Chlýftýmu přesunula kousek vedle a čekali na šifru. S Michalem jsme vyzvedli u mostku spoustu písmen (zase to bylo dost nemožně umístěné). Trochu jsme se to snažili řešit, jenže analýza period a odchylek od nich nikam rychle nevedla. Když jsme byli informováni o problémech ostatních s hledáním jedné šifry, vydali jsme se i pro vzdálenou dvojku. Morseovkovou křížovku jsme vyluštili za chůze. Setkali jsme se na dohodnuté křižovatce, kde jsme založili dokonalou základnu. Milá paní vrátná (či noční hlídačka) nás vpustila do dvorany budovy Středočeských plynáren. Bylo tam teplo a světlo, nic víc si člověk na noční šifrovačce nepřeje.
Slabiková slova poslala Víťu a Vítka do Alšových sadů pro chemické značky, což byl docela trapný úkol pro Rozum do kapsy, který po setkání v Plynárnách vytáhl Michal. S Michalem jsme se zase vydali k Borovému rybníku. Zalyžovali jsme si (Michal) a přezuli jsme boty (já). Vraceli jsme se pak na základnu za Lenkou, Michal šel po cestě pro šifru u kulturáku. A tam se do sytosti vyzuřil. Protože to bylo jako tradičně velmi divně umístěné. Vůbec ne naproti kulturáku, ale kdesi za rohem, zase musel volat orgům a dlouho, dlouho pobíhat. To je jedna z věcí, které na šifrovačkách bytostně nesnáším — hledání i po správném vyluštění. Lenka byla v plynárně zavalena nedořešenými šiframi. (Tedy dvěma šiframi.) Věnovali jsme se společně vyznačování chyb v té spoustě písmen.
Víťa s Vítkem zaběhli ke Kamýku hledat „klády“. Nepoužili mapu od organizátorů a prozkoumali přes deset hracích plácků na sídlišti i v lese, všechny hromady klád (a že jich bylo!) a až po více než hodině neúspěšného hledání zavolali orgům a nechali si poradit mapu, „hř. a domeček“ na mapě že je „hrací plácek“? Vydali jsme se tam a na místě nevěříme: Těch pár dřevěných konstrukcí u hájovny že je „hrací plácek“ — u těch správných klád už byli před hodinou! Všimli si písmenek na kládách, ale hledali ještě dál, protože „co není označené, do Matrixu nepatří“ — omyl — další kiks a další telefonát orgům. Nakonec se uklidnili čtením písmenek z klád, což byl moc pěkný nápad. Vzájemně a neúmyslně si pomohli s jinou přítomnou řešící dvojicí — oni si všimli, že se na klády díváme i z druhé strany a my jsme od nich okoukali klepání. Nejsmutnější na všem je, že jsme s Michalem po cestě od rybníka šli jen kousek kolem. Takže, kdyby nám kluci zavolali, mohli jsme mít šifru o hodinu a půl dřív. A ušetřili bychom i dost fyzických a psychických sil.
Také Michal byl příjemně překvapen přívětivým prostředím v plynárně. Jen tam moc dlouho nepobyl. Šifru, kterou přinesl, měl už v podstatě vyřešenou, pět krát pět čar a dvacet pět písmen přímo křičelo. Ještě navrhl u „dětiček“ použít kalendář. Rádi jsme se odtrhli od těch písmen a dořešili jsme třídní fotku. Konečně se ozvali kluci z lesa, ty už jsme v podstatě oplakali. Měli jsme v tu chvíli tři cíle, tak jsme zase vyrazili z polstrovaných křesel do nepohody. Odhadli jsme, že na vzdálených sousedících ulicích již budou kotouče. Šel jsem pro ně s Lenkou a kluci se sešli znovu na křižovatce, Michal donesl šifru z hráze.
Michal se vrátil s Laserovými paprsky a zaměřovali jsme agenty. Byla hrozná zima a paní z plynárny se neobjevila, aby nás pozvala dál, tak jsme seděli na chodníku a vůbec nám to nešlo. Proto se Michal proběhl ještě jednou — do budky pro nápovědu, kde potkal Toma z Prahor se stejným úkolem. Nápověda dost pomohla (přiřadila paprsky k agentům) a Víťa, třesoucí se zimou, to za chvíli vyluštil a mohli jsme jet na západ za Lenkou a Honzou. Ti byli velmi šikovní. Téměř bez obtíží našli dva kotouče a z nich určili polohu Klíčníka až na jeden drobný detail. Který je to most? Volali jsme průběžný výsledek kluků a prakticky současně jsme to po pohledu do správné mapy dořešili. Sešli jsme se u Klíčníka a byli jsme příjemně překvapeni zprávou, že jsme první (bylo 6:40). Za sebe mohu říci, že jsem to po předchozím průběhu vůbec nečekal.

Třetí level
Převzali jsme klíč a další instrukce, ještě jsme se vyfotili (trochu rozmazaně) a mazali do Malé Chuchle za kostel. Šifra nebyla těžká. Stačilo se, jako zatím skoro vždycky, včas oprostit od složitých teorií a text prostě přečíst. „ZOO“ jsem chtěl od samého začátku, jen mi to trochu nesedělo. Ale Víťa a mapy mě přesvědčili, že na blízkém kopci něco bude. Usadili jsme se u dřevěného stolu a přemýšleli jsme o české abecedě. Správný způsob jejího použití nás bez nápovědy nenapadl. A pro ni jsme Michala poslali, až už bylo pozdě. Tedy, prostě Prahory přišly, odeslaly člověka pro nápovědu a odešly. Naše krátké vedení skončilo, dělali jsme strategické chyby, nejen tady. Samotná šifra byla bez nápovědy těžko řešitelná, protože tam bylo spoustu dalších zajímavých věcí. Připojuji se k Ivošovi Cicvárkovi, také mě velmi iritovalo slovo „kávička“. Dále se nám podařilo objevit několik smysluplných slov na švech slov. Nápověda nás vysvobodila, unikli jsme dalším pronásledovatelům — starým známým Lamám.
Morseovka na kótě nebyla sice úplně hned, ale zase se nám velmi líbila — nejlepší šifra hry, dost možná i zatím nejlepší letošní šifra. Stejně krásná byla ta poslední skalka — nádherný výhled, ranní jarní slunce, teplo po chladné noci a rychlé nalezení hesla i cíle, prostě velká pohoda.

V cíli
Chvíli jsme otáčeli zámkem, potom přepínali přepínače a nakonec si všimli i toho tlačítka, které se mělo stisknut. Ozvalo se něco jako "Počítač byl vypnut" a na výsledkovou listinu na nástěnce přibylo naše jméno a čas 9:40.
Prahory v tričkách nám nemohly radost zkazit. Myslím, že dojití je úspěch, za který jsme rádi. Trochu jsem se bál, jestli nám Matrix půjde a šlo to, tým šlapal a tak. Za druhé místo jsme získali zajímavou deskovou hru — Puerto Rico, což je velmi hodnotná cena. Samotný cíl v tělocvičně školy hodnotíme kladně. Nechápu, kde někteří našli tolik síly na fotbal, ale i pro ostatní, kteří si chtěli pouze povídat, či jíst, to bylo velmi přívětivé.
Celkem vzato, letošní Matrix se navzdory mnoha nepříjemným chybám opravdu vydařil, takže se už těšíme na příště. Myslíte, že roboti postaví další počítač? Přejeme organizátorům opět hodně originálních a závbavných nápadů.

sepsal HOnza, doplnil Vítek

« Zpět na zážitky