Matrix 3 (30. – 31. 3. 2007, Praha)

start

Sešli jsme se v hale v Holešovicích a spolu s dalšími sto osmdesáti týmy čekali, co se bude dít. Po přečtení úvodních pokynů jsme se těšili na zajímavě vypadající systém rotování šifer. Ještě jsme stihli vyfotit Iontový stabilizátor, Prahory, Chlýftým, Jmelí, orgy registrační a orgy s technikou.

Motivační scénka byla milá, překrývání hlasů byl zajímavý nápad, akorát jsme čekali, že se bude zjednodušovat obtížnost. Bohužel to tak nebylo a přestože jsme uslyšeli dost, nepodařilo se nám vyfiltrovat text nejslabšího hlasu, který byl jediný potřeba, do parku jsme tedy odcházeli v obrovském davu po přímém prozrazení.

první paralelní část — cesta ze startu do „Y“

Na místo doběhli nejdřív Víťa a Michal, ukázalo se, že bude potřeba papír ze startu, který u sebe měla pomalejší skupinka jedoucí autobusem na smíchovské nádraží. Kluci nahoře oběhali stromy s častými písmenky, mezitím přišel zbytek týmu a substituční šifru jsme tak mohli vyřešit.

Rozdělili jsme se na tři skupinky, objeli čtyři místa prvního levelu a sešli se na Palackého náměstí. Anša (jediná rodilá Pražačka v týmu) bez problémů přiřadila tramvaje k trasám A, B, C. Také vypočítávala nejvýhodnější přesuny MHD k dalším šifrám. Dvojice slov vyřěšil Víťa na místě zadání, mohl tedy rovnou pokračovat do druhého levelu. Ostatní jsme mezitím dali „desetinná“ čísla — jednalo se o lehčí variantu šifry z Lamí stezky. CD jsme přehrávali, poznali všechny písničky až na tu odrhovačku, která udávala začátek názvu hledané ulice, což způsobilo, že jsme šifru nerozluštili. Zajeli jsme tedy pro pokračování čísel — obrázkovou křížovku, která nás pobavila (akorát na Malou Stranu jsme nepřišli), zároveň samostatná jednotka Víťa vyřešil svoji šifru ze druhého levelu, takže jsme se dostali ve dvou větvích na třetí level. Šťastnou náhodou byl zrovna čas rotace šifer třetího levelu a díky nepřesnostem v rotování šifer (jedna rotace proběhla o zhruba čtvrt hodiny později, navíc je možné, že některé větve byly vyměněny špatně) jsme ve třetím levelu na místech dvou šifer dostali prakticky bez čekání právě dvě chybějící šifry.

Sešli jsme se v metru Pražského povstání a bez problémů vyluštili historické události. Než o čtvrt na jednu zavřeli metro, stihli jsme ještě dát Kelty — všimli jsme si častého použití některých písmen, potom tvarů písmen a spočítat čáry ve slovech už nebyl problém — naštěstí jsme nepotřebovali nápovědu (opravdu lituji týmů, které díky chybné nápovědě strávily hodiny bezvýsledným řešením). Po výstupu z prostor metra jsme konečně prolomili tvary ulic — opět stejná šifra jako na Lamí stezce, akorát tam tvary ulic opravdu seděly, v Matrixu považuji některá písmena za nešťastně zobrazená, šifra tím byla zbytečně nepříjemná. Zbýval diktát, který měl ještě dlouho odolávat, proto Honza s Vítkem odešli obejít tři stanoviště čtvrtého levelu.

Nejprve jsme zašli na elektroléčbu :-). Ze začátku jsme mysleli, že čtyři dvojice kolíků jsou pro zkoušení kombinací, které probíjí, až asi po deseti minutách jsme pochopili, že protější kolíky jsou vždy pro jenu dvojici a hned přišel nápad na morseovku proudem, která se po vyzkoušení (a otočení regulátoru na maximum) potvrdila. Podle mě nejnápaditější „vychytávka“ a nejzábavnější stanoviště hry. Honzovi (a několika dalším lidem, co jsme viděli) se „kopání“ proudem moc nelíbilo.

Honza s Vítkem pokračovali vhodit botu — konečně pořádné spojení s filmem — pro nás naštěstí bez následků — Honza tušil zradu, vhodili jsme Honzovu náhradní botu on si spokojeně obul boty do terénu, takže jsme se nezdržovali hledáním agenta. Mezitím Michal prolomil diktát a odešel s Anšou a Víťou pro prasečí nožku.

Severní skupinka přišla k Žižkovské věži hrát stereopiškvorky — tento úkol považuji za relativně nudný, po zkušenostech z minula jsme čekali zajímavější a akčnější úkoly. Mezitím trojice na jižním konci čtvrtého levelu extrahovala zprávu z nožky a obě skupiny se sešly na ulici Korunní.

Kostka odolávala jen krátce, potěšily nás nálepky (počet 54 jsme spočítali už na startu, mělo nám to dojít dřív), jeden pokyn byl mírně nepřesný, neměli jsme písmena jedné celé stěny (dodnes nevím proč), ale Víťa s Michalem si rychle poradili, k objevení Hamerského rybníka v tajence to stačilo (Anša název rybníku zná). Přesouvali jsme se pěšky, jelikož tramvaje jezdily po půl hodině a cesta MHD by byla komplikovaná. Šli jsme čtyři kilometry podél zaprášených hnusných silnic, to se mi opravdu nelíbilo. Možná si za to můžeme sami, že jsme nejeli — použití MHD se nám zdálo časově ještě nevýhodnější.

druhá paralelní část

K rybníku jsme dorazili šestí, to nás potěšilo. Snědli jsme buchty pravděpodobně od Chlýftýmu, hodně marmeládové, mmm. Po chvíli zkoumání šifry jsme si všimli oslovení a slova „každopádně“. Základem je vyřešit šifry, které znáte — šifru založenou na pádech podstatných jmen jsme už před rokem a půl zkoumali pro účely Krtčí nory, obsahovala také slovo „každopádně“ jako nápovědu, takže Matrixí varianta (mnohem povedenější a hezčí) nás dlouho nezdržela. rozmazaná fotka — luštíme pády

Po cestě na další stanoviště jsme zhruba ve čtyři ráno potkali Prahory na autobusové zastávce a divili se, jaktože nejsou tři hodiny před námi. Začali jsme se bláhově radovat, že největší konkurence je za námi — to jsme ještě netušili, že tehdy už byli na konci druhého vrškového kolečka.

Diody na nás už zdálky blikaly a právě se začalo rozednívat. Na místě jsme kárali někoho z několika již přítomných týmů, aby nám na vršky nesvítil, že pak nevidíme barvy diod. Kdo v té chvíli zkoumal vyškrábané nápisy, asi se musel na náš účet dobře bavit. Princip byl lehký avšak rozpoznávání písmenek zdlouhavé, takže nás opět dostihlo Jmelí, se kterým jsme se ve hře často potkávali. Některé tvary neměly jednoznačnou interpretaci (možná naší chybou), Domkářskou jsme museli chtít vidět. Vyškrábaných nápisů jsme si vůbec nevšimli.

Prohlédli jsme graf, rozhodli, že půjde o projití každé cesty právě jednou a hledali něco společného nebo navazujícího v bublinách. Nápověda nebyla daleko, Víťa pro ni odešel, ale už po dvou minutách Michal objevil synonyma a Víťu jsme přivolali zpět. Příjemná šifra.

Šifru jsme měli problém najít, nebyla v podchodu vidět. Spočítali jsme obrázky — „devět krát čtyři“ — „MOBIL“ — a to nás šťastnou náhodou nasměrovalo na správné řešení, počet obrázků 9 x 4 se vůbec nepoužil, ale šifra byla založená na principech psaní na mobilu (zajímavým způsobem, který nás potěšil, přestože princip je v jádru ohraný).

Jaké však bylo naše překvapení, když jsme zjistili, že ve vršcích ještě něco bude. První nápad po cestě byl srovnat počet vroubků na vršku s počtem dílků na kolečku — obojího je 120! (Zjistily to prý i Prahory.) Rozdělili jsme se, HOnza s Michalem běželi na louku a ostatní jsme šli na půl cesty k Hostivařské nádrži, kde jsme čekali pokračování hry.

Objevení vyškrábaných písmen na vršcích bylo otázkou chviličky. V tu chvíli nebyl na stanovišti nikdo jiný a zároveň už bylo světlo. Zbytek týmu stále nemohl pokračovat k přehradě, jak jsme si přáli, ale sraz jsme dali pod Hyacintovou na zastávce, kde jsme před hodnou dobou zahlédli Prahory.

Honza s Michalem nebyli v první fázi moc úspěšní. Do očí bijící nám místo morseovky připadala spíše symetrie použitých písmen (úplně zbytečné matení, pro účely šifry lze použít mnoho jiných, nesymetrických písmenek). Zároveň s příchodem ostatních se Honza vydal pro nápovědu, neboť by jinak usnul. Bez batohu se dalo chvílemi i běžet a nápověda pomohla — Michal zázračně pochopil správný postup. Další cíl na Malinové Honza vyzvedl u kurtů a pak jsme strávili dlouhou dobu v nedalekém parku.

Dvě kolečka s proužky a mnoho teorií... Číst u černých? Číst u šipky? Překrývat či nepřekrývat? Šipka k černým? Černé k černým? Vadí písmena "X"? A není to vlastně vršek?? !! Michal poznal v obrázku vršek už po obdržení první poloviny. Na louce u Botiče jsme pak dříve rozeznali vyškrábaná a zkoumání vroubků jsme tak přerušili. V parku jsme se v pokročilém stupni zoufalosti rozhodli spočítat počet vroubků na vršcích našich lahví od pití. A hádejte co nám vyšlo? Pochopitelně 120, což je počet dílků u koleček. A nemyslete si, že jsme to přepočítávali jen jednou. Vyrazili jsme tedy zpět k Botiči. Nevím, nakolik tomu kdo z nás věřil, ale šlo i o to, přijít na jiné myšlenky. fotka — luštíme mlýnská kola

Třetí zadání na nás u Botiče nečekalo. Ale čerstvé myšlenky naštěstí ano. Oprášili jsme Michalovu teorii o překrývání s cílem, aby se nic nepřekrývalo. Žádné černé přes sebe a čtení podle šipky. Ne že by vycházelo něco moc smysluplného, ale dotáhli jsme to. Při čtení odzadu jsme s trochou fantazie dostali "vem druhy extrem". Konečně potvrzení! Vítek s Víťou vyrazili mírně očekávaným směrem konečně k přehradě. Ostatní pečlivě překrývali tentokrát tak, aby byly přes sebe dvojice černých. (Je to druhý extrém, neboť víc nelze.) Výsledek "hriste vlak ve skale" působil silně nejednoznačným dojmem. Ulice "Ve Skále" či "Ke Skále" nebyly použitelné. Opravdu jsme nechtěli jet někam daleko, když máme v rukou od orgů mapy blízkého okolí. Volali jsme tedy výsledek klukům s tím, že si to musí najít na černobílých mapách. A oni byli úspěšní.

lineární čistě šifrová část

Šifru vyzvedávali předsunutí Víťa s Vítkem o půl jedné odpoledne — zjistili, že jsme druzí — Klárka, kolečka, nebo mylný odjezd do Kolovrat, to vše mohlo zbrzdit konkurenční týmy, které byly do té doby před námi. Prahory tou dobou byly už hodinu v cíli. Začínali jsme cítit, že bychom hru mohli stihnout, navíc bylo reálné obhájit druhé místo z loňska. Z toho plynula značná euforie a objevování nových sil. Vlka považujeme za nejlepší šifru hry. A moc nás těší, že jsme si s ní poradili rychleji než Prahory. Ještě než jsme došli od Botiče, měli kluci několik postřehů. Všimli si opakujících se slabik a několika dalších věcí. Také jsme postupně uvažovali o stylu textu. Jako že je silně přirozený až na drobnosti. Přišlo nám, že se mísí pohádka a jakýsi novinový text. Pak si taky někdo postěžoval na předložky a dostavil se ten správný nápad. Nová vlna euforie a rychlý přesun.

Postavičky jsme zdolali maximálně brutálně a haluzově. První haluz bylo přiřazení slov jako "pravičák" k textům a vytvoření tajenky "splav". Píšu záměrně vytvoření, protože jsme ji opravdu jen vytvořili. Splav byl blízko, ale jehličnaté křoví a šifra nikde. Pak provedli méně běhací a víc přemýšlecí Krtci novou korekci: výsledek má formát kóty, proto se odstavcům přiřadí čísla 1 - 9 a jde se na kótu. Je to opět dost haluz, protože by popisy panáčků byly zcela zbytečné. Na kopci ovšem šifra byla, tak co chtít víc.

Nad obrázkem a textem šifry se sliny sbíhaly. Přepočítávání písmen z názvů surovin se nedařilo, ani přívlastková upřesnění nepomáhala. Pak konečně Vítek odhalil důvod barevnosti obrázku. (Jako organizátoři vlastní hry víme, že je to drahé a musí to mít silný důvod.) Důležitá byla taky práce s mapou a prozrazenou strukturou tajenky. Honza: "Jediné slovo na 5 s "K" uprostřed může být "ROKLE", když tam ještě navíc má být uprostřed nějaký žebřík." A byla to rokle. Druhá ze tří. Hurá.

Honza, Michal a Vítek byli ochotni (po 20 hodinách hry) na další stanoviště běžet. Věděli jsme totiž, že se blíží konec — času a hlavně trasy. Princip "vědeckých ulic" byl rychle zjevný, Víťa s Anšou dorazili a znali pár dalších jmen. Než dorazila data od přátel na telefonu, našli jsme na vytipované ulici modrou bránu.

Při průchodu kostky s minami jsme měli velké štěstí a již při druhé cestě jsme prošli do požadovaného rohu. Druhé místo bylo naše. Po průběhu prvních dvou třetin hry bych to nečekal. Hra se, myslím, trochu orgům časovou obtížností vymkla z rukou, předpokládali jsme, že posunutý konec je proto, aby došlo co nejvíc týmů, a nakonec jsme sami byli rádi, že jsme to stihli. Dort byl dobrý, z deskových her máme vždy radost. Konec dobrý, všechno dobré.

naše hodnocení

Matrix se nám celkově líbil, nejvíc nás potěšila třetí část (subjektivní dojem — zkrátka proto, že se nám nejvíc dařilo a tým dobře šlapal). Zdá se mi, že loni byla první část šifrově zajímavější a vychytávky nápaditější, z těch letošních mě skutečně nadchla pouze morseovka v elektrickém proudu (V.). Z šifer nejvíc oceňujeme pády a Vlka, ty byly fakt skvělé. Také máme pocit, že loni se lépe povedlo spojení hry s filmem. Líbilo se nám údolí Botiče a okolí přehrady. Narozdíl od minule jsme nezaznamenali žádný výrazný organizační problém, naštěstí jsme nepotřebovali nápovědu ke Keltům a mapu od orgů jsme považovali za prioritní.

Děkujeme organizátorům za zajímavou, náročnou a propracovanou hru, dali jste si moc práce. Na euforii po vstupu do poslední části, která nás hnala dopředu, nezapomeneme.

Doplněno po přečtení diskuse na stránklách hry — na pár chyb jsme narazili, ale mysleli jsme, že je to naše chyba, že něco nemáme / nevíme, problémy nám to naštěstí nezpůsobilo (například chybějící pohled na krychli). Závažnější problémy ve hře nás nepostihly, proto je nepíšu do výčtu toho, co nás nepotěšilo.