Svíčky 1 (27. – 28. 8. 2004, Polička)

Proudoví krtci: Jitka, Sven, Vítek, Honza V.
Výsledky: došli jsme na sedmičku a vyřešili jen pět šifer ze šestnácti

Dlouho to vypadalo, že se na Svíčky nedostaneme. Nakonec Svenovi a Honzovi V. nevyšel plánovaný týdenní puťák po Tatrách, takže jsme se mohli na poslední chvíli přihlásit.

V autobuse jsme si popovídali se dvěma brněnskými týmy a v novinách přečetli články, vyluštili osmisměrku a ve jménu indického umělce "Qwert Zuiop" objevili počítačovou klávesnici.

V Poličce jsme našli náměstí, navštívili informační centrum, ve kterém nám poradili umístění veřejných záchodů, abychom nečůrali na chodník (to bylo v pravidlech zakázáno).

Hra začala, ale nic se nedělo. Po chvíli jsme prohlédli výklady v náměstí a našli rozcestník. Dlouho jsme šifru nepochopili a detailně prohledali železniční zastávkum zatímco Honza V. se v Poličském kostele dostal až kamsi nahoru, aby také nic nezjistil. Sven s Jitkou na zastávce vymysleli kružnice a v jednom z průniků byl podle mapy křížek, tam jsme teprve našli dvojku.

Po dvaceti minutách Jitka objasnila, jak funguje spodní část (ve společném bodě tří rovinných útvarů, jejichž písmena vyjdou v horní části, bude další zpráva). Po další půlhodině prezentovala vysvětlení horní části a některé nedostatky nás donutily přemýšlet, proč je to špatně, až Vítka trkly písmena "JAK" = Komenský = 200Kč a řešení bylo na světě.

Trojku, kterou jsme u vlakového náspu našli mezi prvními deseti, jsme si ve velké pohodě vyřešili. Od začátku byl systém téměř jasný, neznámá slova jsme nějak přiřadili a za padesát minut pokračovali k samoobsluze.

Tam už jsme byli třetí a chlapec hlídající stanoviště říkal, že první nejsou daleko před námi. V této chvíli naše úspěchy a skvělá týmová nálada skončily. Děkujeme personálu jistého hotelu, že kvůli několika řešícím týmům (které si nedávaly nic dražšího než polévku) prodloužili otevírací dobu. Jenže teplo v hospodě ani nápověda, kterou jsme si dali až po zhruba třech hodinách řešení, nám nepomohly. Zavolali jsme si o řešení a zklamaní odešli na pětku.

Chtěli jsme nějaký obrázek a ona to byla čísla. Řekli jsme "fuj" a na náměstí se pustili do řešení. Začalo pršet, tak jsme si z igelitu a laviček vyrobili přístřešek. Zde je (bohužel trochu rozmazaná) fotka - děkujeme Martině z Prahor za poskytnutí. Rozdělili jsme čísla do dvojic, ale nevzpomněli jsme si na klávesnici z autobusu - obrovská chyba. Nepomohlo ani zkoušet prolomit šifru frekvenční analýzou - začátek ZAZSVSVERMOVE se dá těžko přečíst i přímo napsaný.

Po dvou hodinách se už nikomu nechtělo řešit, ale před hrou jsme se rozhodli, že se nikdy nevzdáme, proto jsme (po další nápovědě, která byla úplně na nic - název šifry na pět písmen může být cokoli - PĚTKA, ČÍSLA, …) ještě hodinu obíhali ulice v centru města a hledali šestku. (Kdybychom šli na jednom místě ještě 50 metrů podél hřbitovní zdi, našli bychom sedmičku.) Když se začalo rozednívat, zavolali jsme o úplné řešení a ještě víc zklamaní odešli ke škole.

V dalších číslech jsme nejprve viděli letopočty, potom odjezdy autobusů. Odešli jsme prozkoumat jízdní řády na autobusovém nádraží ale v nich jsme nenašli nic zajímavého. Další telefonická nápověda pomohla Jitce a Svenovi najít průsečík tří úseček o zadané délce v metrech (to byla ta čísla v zadání).

Sedmička (noty) nás potěšila - konečně obrázek. Že tam bude morseovka jsme tušili skoro hned. (Jitka se snažila zazpívat, ale melodie byla natolik divná, že nám to nic nepřipomínalo; kolemjdoucí skupinka (domnívám se, že šlo o tým Zlí lidé) nám dokonce přehrávala noty na mobilu.) Jenže to matení o lékařské prohlídce. Po posledních třech šifrách jsme vyměkli a nápovědu si zavolali už po hodině bezvýsledného řešení. Navedla nás správným směrem, ale pořád jsme neviděli řešení, objevilo se hned několik hodně odlišných teorií. Později přišel jiný tým (pokud se nemýlím, byl to Mocsow trust), kterým jsme mimo hru řekli nápovědu. Utrousili pár poznámek, co jim to říká a my jsme najednou věděli, že mají pravdu. Takže jsme vlastně poctivě skončili na sedmičce. Hned jsme se vydali ke kotelně (mimochodem Sven s Vítkem při obíhání centra před rozedněním od ní v jednu chvíli byli asi sto metrů).

V Osmisměrce jsme nepátrali po nějakém systému řešení a přečetli pouze pole, která vyšla v osmisměrce v novinách. Něco takového Sven odhadoval už v autobuse.

Na devítce jsme se usadili na krásné louce, bylo kolem jedenácti dopoledne a sluníčko z nás vysvítilo noční tmu a chlad. Bohužel nám se šifrou vůbec nepomohlo. Organizátoři by se asi smáli, kdyby věděli, že jsme nápovědu z novin "Stejně to vyhrají Pralinky zvlášť" chtěli jakkoliv aplikovat na řádek "trolejbusy-pražské-linky" a nějak to udělat "zvlášť".

Nakonec jsme se někdy kolem dvanácté přišli vzdát do cíle a dozvěděli se to, co Vítek říkal celou dobu, že nám řeknou: "…účastníci přišli, uviděli, že to bylo úplně lehké, vyřešili a odešli na další místo…"

Doufáme, že příště budou šifry víc řešitelné, že během řešení budeme vědět, že na to jdeme správně, prostě že s hlubším porozuměním šifře budeme stále více přesvědčeni, že postupujeme správně - na rozdíl od spousty nic neříkajících znaků, na které se dá dobře aplikovat mnoho postupů.

Devatenáct hodin na šestnáct šifer znamená něco kolem sedmdesáti minut času na řešení šifry a přesun na další místo. Vzhledem k tomu, že dvojku a trojku, což byly relativně lehké šifry, jsme čistě řešili 100 minut (a to musely být dobré časy, když jsme dvojku dlouho hledali a na čtverku přišli třetí), zbývá průměrně dvacet minut na přesuny, což ve městě ještě jde, ale to byly nejlehčí šifry! Navíc nejsme z ostatních her zvyklí na nápovědy, takže jsme je brali opravdu až po dlouhé době (nejméně hodina) a obě absolutní nápovědy jsme vzali až po třech hodinách bezvýsledného řešení. Že hra prostě nejde stihnout se jasně ukázalo ve výsledcích - Vítězný tým Ho-Wa-Da skončil na patnácté a druhé Prahory až na jedenácté ze šestnácti šifer.

Jinak pro nás byla hra velmi zajímavá - krásné město (z okolí jsme bohužel moc neviděli), letní termín, seznámení s druhými týmy a některé šifry měly opravdu dobrý nápad (bankovky (2) a noty (7)). Těšíme se na příští ročník.

Zajímavé připomínky a dlouhou odpověď organizátorů si můžete přečíst na stránkách Prahor.

« Zpět