|
|
||||||||||||||||||
|
Svíčky 3 (26. – 27. 8. 2006, Choceň a okolí)Proudoví krtci: Sven, Jana, Lenka, Vítek, Michalvýsledek: došli jsme na čtrnáctou šifru ze šestnácti, neoficiálně jsme někde ke konci první desítky Fotka týmu (po hře) v Chotěboři na náměstí T. G. Masaryka:  poznámka k reakcím organizátora Svíček Tato reportáž je vlastně z části popisem zážitků a z části neobjektivní recenzí. Jelikož jsem některé údaje napsal příliš jednostranně nebo bez patřičného vhledu do situace, připadlo mi fér přidat pod některé odstavce reakce od Tomáše Brokla (označené nadpisem „reakce“), které přináší jiný pohled na věc nebo opravují mylně uvedené údaje. Změna provedena 3. 9. 2006. před hrouLoňské Svíčky (2005) jsme testovali a šifry se nám zdály většinou lehké, takže jsme (podobně jako spousta dalších týmů) čekali, že letos bude hlavní překážkou počasí a terén. Předpovědi o deštích se naplnily jen částečně (ale připravili jsme se dobře, už nechceme zažít takové promočení jako letos na Osudu), navíc jsme se vůbec neztratili. Jenže orgové přitvrdili v šifrách. Když jsme v sobotu dopoledne nastupovali spolu s dalšími brněnskými týmy do vlaku do Bílku u Chotěboře, nikdo tuto zradu netušil... V Havlíčkově brodu jsme rychle přestoupili (vlevo vepředu Pavel Šimeček z Hrošíků) do narvané lokálky. Tenhle spoj měl být taky posílený. Ve vlaku jsme hodně fotili. Nejdřív sebe: Vítka, Lenku, Michala, za námi je Roman Rožník z Fimanu, Svena, Janu a pak ostatní: pozdě přistoupivší, Šneka a Růžmena z Chlýftýmu, Hanžlovy z Prahor a Aleše z Chlýftýmu. V Bílku se utvořil průvod pochodující až na startovní plácek. Tam jsme se registrovali, machrovali a vyfotili Ivoše Cicvárka z Alberta Stallone, vlajkonoše Scientific approach a ještě pár dalších týmů kolem. Svíčky 2006start (boj o písmenka) Start se Svíčkám opravdu podařil. Díky velkým cedulím jsme mohli přiřazovat neznámé tváře k názvům týmů. Systém kámen – nůžky – papír se oproti složité hře v úvodu Bedny osvědčil, takže jsem měl, když jsme odcházeli, narozdíl od Pražské hry, dobrý pocit ze startovní atmosféry. V týmu jsme si rozdělili stříhání, zapisování, hledání a hádání písmenek; stříhání se moc nedařilo, takže tým museli podržet hadači. 2 (slova divným fontem) Naše zadání druhé šifry jsme měli na hrázi rybníka. Začalo pršet, takže jsme objevili návod na čtení třetích písmen odzadu až schovaní pod igelitem. Šifra nás nenadchla, divný font jsme vyložili jako "hledejte archaizmy", takže to nás trochu zdrželo. Začátky a konce slov a pak třetí písmena – příliš obyčejné. 3 (modlitba), 10. Když jsme brali zadání, kolem už luštilo několik týmů. Hned jsme začali přemýšlet, která známá přísloví nebo písničky nebo věty se schovávají pod písmeny. Modlitba „Otče náš“ nás napadla kvůli tomu, že poslední slovo na čtyři písmena začínající na „A“ by mohlo být „Amen“. A bylo. Na nápovědu z novin jsme vzpomněli až zpětně. Šifra byla dobře vyladěná – počet písmenek pro kontrolu a jednoznačnost přesného znění použité verze modlitby jistě chválíme všichni. 4 (trojice slov), 2. K rybníku jsme šli přímo podle azimutu, jen jednou jsme udělali zacházku kvůli zákazu překračování plotů. Ale slibovaní býci za plotem nebyli. Zadání vybízelo ke hledání zbývající trojice, proto jsme začali přepisovat na papír celé trojice, v pořadí, jak jdou od začátku. Tím jsme změnili strukturu slov v šifře (například Rumcajse a Manku jsme napsali k sobě a ne přesně na místa jako v zadání), což nás nejmíň půl hodiny zdrželo. Tak jsme se báli, že počmáráme zadání, až se nám to vymstilo. Trojice se nám líbily – docela klasická šifra zpestřená zapojením vědomostí všech členů týmu potěší. Jen byla moc dlouhá, po prvních deseti minutách se zábava změnila v nudu občas oživenou výkřiky typu „KOH–I–NOOR!“. Larionova, bratry Ebenovy a tři tenoristy nám našel Palpy na internetu. Kdybychom nepřepisovali na jiný papír, začali bychom dřív hádat a nudné hledání slov nebo řešení by nenastalo. Tady jsme se vzájemně mystifikovali s Albertem Stallonem, takže od této chvíle si až do Chotěboře oba týmy myslely, že Prahory jsou někde vzadu a vede La Kukarača. Z průběžného druhého místa jsme se propadli na jedenácté. Ale nálada byla skvělá, silnicí do Podmoklan jsme běželi. 5 (Pepánek a Nguyen), 11. Šifrová je rasistická. Schylovalo se k dešti, proto jsme se uchýlili pod okraj střechy boudy u koupaliště. Déšť spadl někde jinde a my jsme po chvíli mířili do kopců ke Štíkovu. Cestou Sven vyfotil holky, Michala a zelení a modří zbarvenou krajinu. Nádherné rozhledy lákaly k zastavení. Pětka se nám moc líbila, noviny, vlajky, ksichtíky a text do sebe výborně zapadaly – zkrátka to byla dobře zpracovaná šifra. 6 (česká vesnice), 11. Jako obvykle jsme roztáhli igelit a věnovali se zadání. Větší část týmu přepisovala počty kurníků, chlívů, holubníků a kotců do tabulky, zbytek rozhodoval, kam umístíme naši „vlajku“ v piškvorkách. Díky mystifikaci ze čtvrtého stanboviště jsme chtěli znát tah Kukarači, která ještě netáhla. Podařilo se snad někomu zeptat se na tým, který táhl? Stejně to bylo jedno, výhodné „A“ v názvu týmu nemáme, tak jsme určili „K dolů“ a body nezískali. Mezitím byla tabulka zvířecích ubikací zapsána. V brainstormingu padl návrh „počty kurníků jsou funkcí názvu vesnice“, který se potvrdil, když jsme hned objevili druhé písmeno a tři samohlásky. Později jsme tři samohlásky prohlásili spíše za tři slabiky (opravdu nešlo rozlišit, zadaná čísla splňovala oboje) a vyhodnotili z mapy dva kandidáty na umístění sedmičky. Chtěli jsme najít ještě něco, na dvě místa se nám nechtělo, tak jsme po delší době objevili počty baráků a nadmořskou výšku. Tohle už stačilo k identifikaci Kladrub. První půlku cesty jsme zase běželi, bylo to z kopce a měli jsme radost z těžké šifry, kterou jsme úspěšně zdolali. Navíc to byla šifra originální a moc povedená; relativně těžký nápad se dál potvrdil lehkým nalezením druhého písmene nebo slabik, což utvrdí ve správnosti, hledání dalších spojitostí je těžší a zajímavé, za nejhodnotnější považuji počty domů – byli jsme trochu překvapení, že to jde z mapy vyčíst a že to přibližně sedí. 7 (sudoku), 11. Sudoku, ach jo. HOnza nehrál, protože byl v sobotu na kvalifikační soutěži do reprezentace ČR v logických hádankách (sudoku je jejich podmnožinou), a my ostatní nemáme tyhle úkoly zrovna v lásce. Sven říkává „nemám chuť dělat něco, co za mě vyřeší mnohem rychleji program“. Tak jsme po krátké debatě o regulérnosti zavolali Palpymu; za minutu nás překvapil výsledkem – úloha má víc řešení. Tak jsme spočítali, že slov v doprovodném textu je osmdesát jedna, a začali se soustředit na původní vyznačená čísla. Následovalo skutečné řešení šifry, smích „Jen ať všichni řeší sudoku!“ a přesun přes silnici a polní cesty k vodárně. Přílišnou kritiku trójského koně zachraňuje to, že sudoku bylo moc těžké – luštitelé se snad zarazí, když zjistí, že se řešení moc větví a žádné číslo nelze doplnit rovnou. Spočítat nějaké objekty v zadání je taky standardním postupem. Spíš nám vadí, že text v zadání se tváří jako „vyřešte to“. To už je možná příliš. Nebo jsme něco přehlédli? 8 (křížovka), 5. I my jsme nejdřív ověřili, jestli substituce není přesně podle Wingdings, naštěstí pro kvalitu šifry nebyla. Pustili jsme se do analýzy počtu symbolů a zajímavých slov či křižovatek v křížovce, dohromady jsme odhadli, že smajlík je „A“ a zajímavá slova „kosočtverečky–letadlo–A“ a „A–letadlo–kosočtverečky“ jsme prohlásili za „ONA“ a „ANO“ s tím, že to vyzkoušíme, a pokud se netrefíme, vymyslíme další pravděpodobné palindromy na tři s „A“ na kraji a zbývajícími písmeny relativně častými. V levém horním rohu křížovky se tak objevilo „A–&–O–N“ a my si vzpomněli na název kosmetické firmy ze Sirek („A–V–O–N“). Spustil se lavinový efekt řešení a společnými silami jsme doplňováním slov a znázorněným převodem dospěli ke správnému výsledku. Křížovka nás bavila a těšila, protože jsme ji dali prakticky na první vyzkoušení písmen. Oceňujeme, že znaky lišící se pouze diakritikou jsou substituovány podobnými symboly, tohle opravdu hodně pomohlo. Podobné symboly + noviny + rozumná slova + nenáročná základní anylýza jsou dobré ingredience proti stereotypu a několikahodinové nudné zkoušecí práci. 9 (elipsa), 6. Cestou jsme se podivovali, jak lidi z vesnic paří, jedna zábava za druhou. Taky jsme kousek šli s dvěma chlápky ze zadního voje týmu Aurora, pak trochu selhala navigace a k mostu jsme se kousek vraceli. Na místě ještě chvíli trvalo hledání (nemáme rádi). Elipsu jsme přeškrtali přímkami a hledali průsečíky. Mezitím byli Lenka s Vítkem vysláni pro naši první nápovědu, nechtěli jsme ztrácet čas dlouhým řešením, navíc se zdálo, že i ostatní luští ve čtyřech. Když doběhli ke stromu s papírem s naznačeným úsekem (takže ne průsečíky!), Michal se Svenem a Janou už telefonovali, že to mají a pokračují do Liboháje. 10 (další hloupá slova), 4. Potkali jsme se v díře na půli cesty a do hnusných bažin lesa a pole kolem Liboháje už jsme vstupovali společně. Ne hledání opravdu nemáme rádi, navíc jsme si museli nechat vysvětlit od Lenky, co je to pěnišník (každý ví, že je to rhododendron, ale jak vypadá rhododendron?). Lítali jsme po cestě, lesem i po poli, ale Liboháj nikde, žlutá turistická značka nikde, pěnišník nikde, šifra nikde. Ve zmatku frustrovaných pobíhajících lidí přišel Sven s dedukcí, že pěnišník je okrasná rostlina a neroste jen tak v lese nebo u cesty, proto musí být v nějaké zahradě. Našli jsme cosi rozpadlého a za plotem (prý nebylo tak jasné, jestli je to soukromé nebo veřejné místo) byla šifra. Na luštěnce se dá pochválit snad jen fakt, že po několika relativně těžkých předcházejících šifrách a nepříjemném hledání byla rychle vyřešená, takže s dramaturgií hry souhlasím. Princip nestál za nic, obyčejných šifer jsou mraky. Následuje reklama a provokace: Až bude po Krtčí noře 3, dám sem odkaz na lehké šifry, které jsou zajímavé, a můžeme si povědět, jestli to jde udělat nebo nejde. reakce Dobře vím, že jdou udělat lehké šifry, které jsou zajímavé. Ale taky vnímám, že zajímavá může být šifra i konkrétní podobou, nejen šifrovacím principem. Když jsme ji s ostatními vymýšleli, skoro jsme se váleli v kupé po zemi smíchy. Tak jsme se o to chtěli taky trochu podělit.
doplnění odkazuNásledují slíbené odkazy na lehké a přesto zajímavé a neobvyklé šifry z KN3. Na otázku, jestli tomu tak opravdu je, si každý odpoví podle svého vkusu. Steven Spielberg, přehyby. (doplněno 28. 11. 2006) 11 (římská čísla + přesmyčky), 3. Trojka na zadání u benzinky a římská čísla odhalená Michalem když si holky se Svenem přisedali na schody pod jakýmsi hotelem nám zlepšily náladu. Dostáváme deset slov. V sirkách se mohutně píše o hudebních skupinách. Klára je písnička od Chinaski, Lucie od Lucie, El Deuce je kdosi v hudbě (budili jsme Palpyho uprostřed noci, aby nám to vyhledal na webu); Chinaski hrají pop, Lucie rock, „Zaskles“ bude nějaký punk, „Nanantes“ neznáme, cosi dalšího vypadalo jako techno–jméno, „Noční firma“ půjde taky najít, když Palpyho ještě jednou vzbudíme, atd. Asi se už všechno hudební z novin použilo, ale pár slov je jasných. Po neúspěšné snaze vytlouci něco hudebního jsme se vrátili k původnímu nápadu, že se jedná o místo s přítomností značky „zákaz vjezdu z tohoto směru“, což nemůže být na hlavní ani slepé ulici. (Michal s Lenkou hledají hudbu, Jana se Svenem ulice) Sven se vydal prohlédnout Smetanovu ulici (souvisí s hudbou) kus vedle a Michal s Vítkem odběhli pro nápovědu na zarostlý a skalnatý hnusný kopec kus východně. Narozdíl od Svena byli úspěšní: „IJIR TENOR“ je přesmyčka z „Jiří Orten“. Text pod paragrafovaným Ortenem „JO!“ je přesmyčka z „OJ!“, což je prý druh radikálně pravicové hudby, takzvaná „ojka“, jenže o Ortenovi dva roky po maturitě víme jen „30. a 40. léta, Ohnice, spolek 42“ (Ivo z Alberta Stalloneho, náš bývalý češtinář, by nás pochválil), jenže vůbec nesouvisí s „ojkou“ a šifru to neřeší. Žeby „JO“ znamenalo „Jiří Orten“? Po chvíli přemýšlení a prozvánění na zem upuštěného mobilu dochází klukům na kopci i ostatním na schodech ve městě, že to přece jen budou ty přesmyčky a konečně se dostáváme k dalšímu trójskému koni. Slezská ostrava může být název hospody, nápis na plakátu, jakýkoli nápis kdekoli v Chotěboři; ulice Karla Engliše je pouze nedostatek v mapě (v oficiální mapě se nezdály všechny ulice být pojmenované); nástěnných cedulí je všude plno; konečná by mohla v Chotěboři být na náměstí. Sbalíme se a míříme na náměstí, když po stu metrech je Jana náhle osvícena a odhaluje první písmena. Rozhořčeni a zároveň rozesmáti zahýbáme do Soukenické. Ono totiž to „JO“ znamenalo „vezměte počáteční písmena“. Šifra je podle mě zbytečně překombinovaná, avšak nemůže být všechno přímé a samozřejmé. Jinak bychom neprožili to „rozhořčení a rozesmátí“. reakce Ostravu jsem považoval před hrou a považuji doposud za nejlepší šifru hry. Šifra postavená na zřetězení několika naprosto elementárních šifrovacích principů tak, aby jeden krok logicky vyplýval z řešení předchozího (není náhodou tohle to, po čem bylo mnohými a mnohde tolikrát voláno?). Jenom neopustit správnou cestu před koncem. Vám se přihodilo něco, co se stává. Ze správné cesty jste sešli zcela. Byli jste ale výjimka. Možná jste si ale taky trochu přizpůsobovali zadání. Tam totiž nebylo "El Deuce", ale ELDUCE, chcete-li "el Duce", což ovšem s hudbou nemá nic společného, je to totiž italsky, znamená to "vůdce" a nechával si tak říkat Benito Mussollini. Heslo neonacistické hudby zní "Oi!", nikoli "OJ!" a mimo jiné je stylizovaným vyobrazením lebky se zkříženými hnáty. A ten poslední odstavec? Nějak mi to nesedí k Proudovým krtkům. Vyluštit mezikrok, prohlásit, že může znamenat cokoliv, a jít hledat po městě cokoliv? Hmmm. A mapa, která byla pro nás vyráběná na zakázku, teda všechny ulice pojmenované měla! 12 (150, 155, 158), 5. Tak tuhle oddechovku jsme potřebovali. Ráno těsně před úsvitem nemůže nic potěšit víc než vtipné texty z černé kroniky, nejlépe když v nich píchají vosy. A nebylo to úplně zadarmo. S novou energií posíláme Svena pro třináctku a jdeme mu pomalu naproti. 13 (barvy), 4. Na tempery jsme se těšili celou hru, takže teď se měly použít. Klaudie doporučuje vykašlat se na ně, opravdu nám stačí jen malovat pastelkami do sešitu? V textu odhalujeme navození morseovky písmeny „MORZ“ a začínáme vybarvovat. Vítek se, aby neusnul, proběhl pro nápovědu. Míchání barev je jasné, tři barvy se dají vzájemně míchat, vznikají jiné tři barvy. Nápověda nám říká dvě informace: 1.) dva čtverečky vzájemně míchatelných barev se promění v půl čtverečku jedné barvy plus celý čtvereček smíchané barvy plus půl čtverečku druhé barvy. Toto aplikujeme a v sešitě vzniká tato pizza. 2.) Barevné čtverečky napsané v nápovědě chápejme jako „Tudy“. Navíc víme, že máme přetahovat (lišácká interpretace „pozor na přetahování“). Bohužel se nám nepodařilo dat správné informace dohromady a přenést se přes hrubě nevhodné znázornění míchání barev v nápovědě. Nápověda nemůže zobrazovat dva stavy zaráz – počáteční a nesmyslný. Tohle řešení rozhodně nenapovídá, zmást se, pokud vím, nechali (až na vítězné Ústřední topení) všichni. Po necelých třech hodinách trápení s pizzou a nedostatečným zapíjením barev voláme Prahorám, jak jsou na tom. Dovídáme se, že právě dokončili a prý jak jsme na tom s nápovědami. „No tak zatím jsme použili dvě terénní.“ – „A co telefonické a záchrany?“ – „Cože? Ony existují záchrany? Tak to my hned budem volat!“ Tak jsme použili dvanáct „drahocenných“ bodů a odešli k transformátoru. Naše chyba: Správný tým musí projít i přes matoucí nápovědy. My jsme nedokázali chtít vidět „Tudy“ napsané morseovku v nápovědě. Ani jsme to nezkoušeli. A to jsme všechno potřebné věděli. Chyby šifry: 1.) Tempery se zásadně nezapíjejí a nerozmočují. Bylo to sice naznačené v zadání („nalijte vodu do kelímku“, „pozor na přetahování“), ale tempery se opravdu nezapíjejí. To si někdo spletl s vodovkami. 2.) Nápověda zobrazuje počáteční a nesmyslný stav řešení. 3.) Postup od levého horního rohu – není nikde uvedeno, že se má malovat postupně od levého horního rohu – možná lze sestavit zadání, které funguje i v idealizované podobě „do všech čtverečků se vypustí barva v jednom okamžiku a začne se rozpíjet zaráz“ – v případě použitého zadání se ale objeví sporná místa, vynucené pořadí obarvování a míchání není intuitivní. Nabízí se tedy zpětné inženýrství: „jak mít v barvách morseovku a jak míchat, aby něco vycházelo“, takové řešení ale vyžaduje vyfiltrovat zcestné myšlenky a to se nám nepodařilo, navíc jsme morseovku dost podcenili a přestávali ji uvažovat. Přednosti šifry: Míchání barev je vynikající nápad, míchá se svisle i vodorovně (plné využití roviny), doporučené vyzkoušení přímo se štětcem a barvami – jasný kandidát na nejzajímavější a vůbec nejlepší šifru hry. Protiargumentem všech skeptiků je, že ji vyřešil pouze jeden tým, což je objektivní kritérium, kdy říci, že se šifra nepovedla. reakce Tempery se nazapíjejí a nerozmočují. To po nich taky nikdo nechce. Tím, že se mají barvičky míchat, se po nich přece nechce, aby se míchaly samy. A když už se budeme nimrat v takovýchto detailech, tak v kalíšku s vodou se umývá štětec, aby šla nanést jiná barva. Nikde není uvedeno, že se má malovat postupně od levého horního rohu, protože to tak není. Sporná místa se neobjeví, míchají se sousední dvojice takové, aby žádná žlutá, červená ani modrá nezbyla. A ty jdou udělat jen jediným způsobem. Nemyslím si, že Barvičky byly kandidátem na nejlepší šifru hry, a hlavně už si taky nemyslím, že ji vyřešil jen jeden tým. Vycházím ze statistik čerpaných řešení a z počtu vybraných zadání čtrnácté šifry. A tohle porovnání vychází jinak. Bohužel netuším, kdo byli ti další, takže potvrdit mohu pouze ustredni topeni +-. A jestli se šifra nepovedla? No asi ne. Ale těch lidí, kteří mne během příprav přesvědčovali o opaku, bylo fakt hodně. Asi je nsemím tolik poslouchat. 14 (Hrobie), 8. Zbývá necelá hodina do skončení hry a šifra vypadá na dlouho. Už jsme smíření, že nestihneme cíl, tak alespoň zkoušíme vyluštit Hrobii. Neúspěšně, vysporovali jsme se a minutu před koncem oficiálně vzdáváme hru. Odešli jsme na náměstí, kde potkáváme další týmy, kterým třináctka zhatila postup, mezi nimi se zdravíme a debatujeme se Stallony. 15 (funkce) Tuhle šifru už jsme viděli jen jako zadání ukazované v cíli, ale nemůžu si odpustit komentář. Na první pohled moc práce, podle reportáže Prahor nuda, zkoušení možností a kreativita veškerá žádná. Pokud pracná šifra trvá supertýmu matematiků a hádankářů s nápovědou přes dvě hodiny, stala se někde chyba, a věřte mi, že v Prahorách to nebude. reakce Naprosto souhlasím s tvým tvrzením, že moc práce je to na první pohled (to je její vůbec největší zákeřnost), a pokud na to jdu cestou zkoušení možností s kreativitou veškerou žádnou (což se dá nad ránem odpustit), je to nuda. Pro supertým matematiků (hádanky s tímto nemají nic společného) je šifra pracná (s tím se celkem počítalo, byla to trochu naše zlomyslnost). Jinak je to čtvrthodinovka. Vyžaduje totiž mít rámcovou představu o funkcích, ale jinak se nad matematické postupy povznést. Z reportáže Prahor toho vyplývá velmi málo, ale trochu předpokládám, že právě tohle se Prahorám nepodařilo. Šifra vyžaduje využít všehovšudy dvou zákonitostí, které se ve funkčních hodnotách dají najít. Jedna je odhalitelná letmým pohledem, druhá krátkou úvahou a jejím ověřením. Tyto dvě zákonitosti jsou při použití nejpřímočařejším možným způsobem schopny vyplnit polovinu hledané tajenky. A zbytek už je prostá substituce, navíc s četným opakováním, omezeným výběrem a možnou kontrolou správnosti. Takže ne. Jsem pevně přesvědčen, že tady byla chyba v Prahorách. (A jestli v něčem z naší strany, tak v zařazení šifry až na konec, protože její vzhled musel na první pohled skutečně vypadat hrůzostrašně.) 16 (indicie) Indicie, o kterých jsem slyšel, byly moc pěkné. Svíčky tak budují tradiční a důstojný závěr hry. Škoda, že jsme se k nim nedostali... naše hodnoceníSvíčky se nám líbily, protože Na druhou stranu nás nepotěšilo Nejvíce oceňujeme šifry 5 (Pepánek a Nguyen), 6 (česká vesnice), 9 (elipsa) a nápad třináctky (barvy). Díky orgům za hru. Domů jsme jeli společně, což nebývá pravidlem. Takže za rok v Jičíně vám to ukážem! Máme nastudovat Radka Pilaře? Bude dost svíčkové? A co na to Klaudie? sepsal Vítek
« Zpět na zážitky |
