Tmou 5 (8.11.2003)

Proudoví krtci: Sven, Vítek, Palpy, Alena a HOnza
Výsledky: došli jsme na třetí stanoviště

Poprvé v historii TMOU neproběhlo přihlašování zcela volně. Organizátoři očekávali, že zájem už definitivně překračuje organizační možnosti a zavedli kvalifikaci. Určili maximální limit 200 týmů. Přednostní přihlášení měly týmy, které jako první vyluštili kvalifikační šifru. Až pak probíhalo volné přihlášení systémem "kdo dřív". Sven pracoval na kvalifikaci sám a nestihl včas vyluštit, ale stihl včas zaregistrovat tým ve volném přihlašování. Díky chybě přihlašovacího skriptu se do hry dostalo 300 týmů. Chudáci organizátoři jistě zuřili, ale nemohli nic dělat.

Rozhodli se proto hned na začátku pořádně přitvrdit. A my jsme se (asi hlavně díky nedostatku zkušeností) stali jejich obětí.

Start v parku v Lužánkách jsme ve čtyřech (zatím bez Aleny) hrozně pokazili. Osoby v dresech jsme za celou hodinu nikdo nepotkali. Asi jsme to dělali špatně a nečekali takovouto fintu, málo jsme přemýšleli, co se může dít.

Tak jsme první šifru získali s obrovským skuzem. Rozjet se na tři místa nebyl problém, jen bylo potřeba zároveň nějak připojit Alenu. Bylo to komplikované, ale zvládli jsme. Ne však už tak lehce šifru. Když byli HOnza s Alenou ještě sami, hledali ve své části něco hudebního (měli první část abecedy, kde to šlo). Sešli jsme se na České a poprvé pořádně promrzli. Hledali jsme dokonalé systémy. Že stačí písmena chytře číst nás nenapadlo. Po třech hodinách jsme zajeli do tepla do skautské klubovny na Jiráskové. Než jsme se stačili trošku zahřát, Sven s botama rozvázanýma a bundou na půl žerdi najednou volá, že tam začíná něco vidět. Tak jsme četli písmena, zírali do mapy a za chvíli vyráželi na Kraví horu.

Proběhli jsme se přes kopec a dorazili ke kostelu. Druhá šifra nám šla o poznání lépe. Řady jsme dobře doplnili poté,co jsme některé údaje telefonicky nechali vyhledat v encyklopedii.

Těžiště mnohoúhelníku jsme našli asi poněkud nepřesně. Prohledali jsme koše na Moraváku, další pátrání v přilehlých ulicích konečně přineslo další šifru. Poslouchali jsme text audiokazety a postupně se začali podle indicií přemisťovat správným směrem. Primitivovu radu jsme si zapsali a došli až ke zprávě, která říkala, že teď už všechno víme. Z toho jsme byli poněkud paf. A nebyli jsme sami. Když jsme potkali Ivoše Cicvárka, říkal nám, že oni už běhají po centru čtyři hodiny, prověřili spoustu teorií a stále tu čtyřku nemají.

Jak jsme postupovali my? Text jsme si přepsali, to bylo dobře. Pak někdy probíhala ta oficiální nápověda, že pracovat se má s textem a číslem 1731. Znovu jsme ořádně promrzli, ale nic rozumného z toho nebylo. Přesunuli jsme se opět doklubovny na Jiráskové. Řešili jsme několik dalších hodin. Teplo bylo pozitivní, kafe povzbuzující, ale jinak nic. Alena, jak se po hře zjistilo, dokonce měla vypsána ta klíčová slova (1., 7., 3., 1., ...), ale nic v nich neviděla. Důležité poučení pro příště: o všech postupech řešení by měli vědět všichni a vše se musí dotahovat.

Když se rozednilo, zavolali jsme spřátelenému týmu, který říkal: Taky jsme to nevyřešili, někdo to však haluzí našel a informace se šíří. Myslím si, že když organizátoři tvrdí, že po nápovědě to mnoho týmů vyluštilo, mýlí se. Většina tam zřejmě došla náhodou. I my jsme vlastně férově skončili na trojce, na Petrov jsme šli tak nějak mimo soutěž.

Tam přišla ideální šifra pro nás. Matematicko-logické problémy nás nejen potěšily, ale také moc nezdřžely. Sice jsme si po vyřešení jednoho zajeli špatně na Mendlák obhlédnout nejbližší kostel, který mohl rozumně vyjít, ale pak to Sven dorazil a my vyrazili už správným směrem.

Přeposlechnout ústřižek audiopásky bylo otázkou chvilky a pak jsme jeli na Stránskou skálu. Došli jsme si pro destičku a přepsali jsme si runy. Pak jsme to vzdali, bylo už pozdě. Odjeli jsme zpátky na Nové sady a tam jen tak pro jistotu, ještě zkoušeli chvíli luštit. Nějaký procházející tým nám poradil destičku rozbít, Sven říkal, že by to stejně taky časem udělal. Ovšem na správné dekódování už stejně nedošlo. Asi nás ještě zradilo to kódování od nuly.

Z tohoto ročníku TMOU jsme měli dost rozporuplný pocit, moc se nám nedařilo.


« Zpět