Tmou 8 (3. – 4. 11. 2006, Brno a okolí)

Proudoví krtci: Víťa, HOnza, Vítek, Michal
výsledek: došli jsme na třinácté stanoviště z patnácti (neoficiálně páté místo)

kvalifikace

Několik lidí se mě ptalo, kolikátí jsme skončili v kvalifikaci, odpovídal jsem vždy rozpačitě, jakože jsme kvalifikaci nedělali, ale testovali ji pro ostatní. Možná měl nějaký smysl test Albertů Stallone nebo Prahor, ale my už jsme jenom řešili. Pokud šlo orgům o to, abychom řekli, že jsme nenašli žádné chyby, pak asi byl třetí test prováděný námi potřeba. Jinak jsme ničím nepomohli – to jsem tušil už dřív – když šifry vymyslel Ivoš Cicvárek a testovali Albert Stallone a Prahory, na nás už prostor k připomínkám nezbyl. Testování kvalifikace a divokou kartu samozřejmě považujeme za čest a jsme vděční. Vzkaz pro Fň: určitě bychom měli horší čas, pořadí se odhadnout nedá, protože nám během testování spadlo připojení na internet a museli jsme se přesouvat jinam, ale byli jsme horší zhruba o dvacet minut.

před hrou

Loni jsme si jako vítězný tým slíbili, že Tmou 8 budeme hrát ve stejném složení, jenže týden před hrou onemocněla Anša a už se nehodlala uzdravit. Sháněli jsme pátého člena (krtka i nekrtka) do týmu, jenže dotyční už většinou byli v jiném týmu nebo neměli čas. Nakonec nám nezbylo než jít ve čtyřech.

start

Na Planýrku jsme přišli kolem čtvrt na pět, Víťa byl v Brně naštěstí už delší dobu, takže jej nezadržela zácpa na D1. Než jsme se zaregistrovali, Honza vyfotil několik okolních a spřátelených týmů. Rozdělení a hledání poslepu jsme trochu čekali, proto jsme se (jak to vždycky, když je na místě chaotické množství lidí, děláme) domluvili, že se setkáme u plotu na straně k Lesné.
Po rozdělení ještě několik lidí kladlo stupidní a dvakrát vysvětlené dotazy, aby ostatním byla zima. Když se rozezněla hymna Tmou, v béčku, kde jsem stál já, se lidi rozběhli a já se divil, kdy jako slyšeli ten "jasný pokyn z megafonu". Šel jsem na smluvené místo a asi po třech minutách prošel kolem jiné skupinky, která se teprve začala rozcházet. Ostatní se rychle dostali k plotu, jen mně se to nepovedlo a našli jsme se s velkým štěstím v největší vřavě.
Start nás vůbec nenadchnul. Celý rok jsme se těšili na atmosféru podobnou startům Tmou 6 nebo Tmou 7, kterou nám žádná jiná hra nenabídne (ani Bedna ne). Letos jsem ten ohromný pocit z megastartu vůbec neměl. Možná je to tím, že jsem přes šátek nic neviděl, možná tím, že se několik lidí splašilo, nepočkali na start a hymna Tmou zanikla v neurvalém řičení. Pro mně osobně to byl nejmíň povedený start ze šesti Tmou, co jsem hrál.

město

1 — Planýrka, cyrilice (18:00 – 18:53) (poznámka: časy jsou časy příchodu a vyřešení, vše berte s rezervou +/- několik minut, časy s otazníkem jsou nejisté)
Tahle šifra nás potěšila, nebyla totiž úplně lehká a museli jsme něco vymyslet při odhalování systému. Googlící Pavel nebyl příliš úspěšný, proto se tým uchýlil nedleko k Michalovi domů a Vítek jel ověřit Skácela a zjistit slova na Masarykovu a z Měnínské brány. "Traditio lampadis" známe – všichni jsme absolventi Jarošky – každé ihned věděné slovo se moc hodilo.
Později kluci u Michala asi z pěti slov určili princip a Vítek, jenž byl ještě ve městě, zaběhl pro Tic-tac.

2 — Panenská, Tic–tac (19:01 – 21:02)

Srazili jsme se na Čáře (teď už i Pražáci ví, co to znamená) a Michala napadlo ochutnávat. Poodešli jsme do většího soukromí a začali cumlat. Rozřezávat nás nenapadlo, cumlali jsme to po sobě, řezat a rozkousávat jsme nechtěli, protože bychom tím mohli drops ztratit, takto jsme mohli archivovat každý tic-tac pro účely pozdější kontroly, bude-li třeba. (Normálně nejsme taková prasata, ale když jde o Tmou, způsoby společenského stolování jdou stranou...)
Bohužel se nám nepodařilo dostatečně přesně odlišovat dvě pálivé příchutě – dokonce jsme koupili referenční Tic–tacy v trafice, celý pětapadesátičlenný archív jsme prošli dvakrát, sporné kousky jsme ochutnali dohromady možná i desetkrát, pročišťovali si chuť sněhem a neslazenou minerálkou, avšak stále jsme kvůli mnoha chybám nedokázali určit výsledek, ani různými inteligentními opravami a novým zkoušením. Když přesně víte, co máte dělat, snažíte se na maximum a výsledek se nedostavuje, zažíváte frustrující pocit. My jsme doufali, že slibovaná nápověda po dvou hodinách prozradí víc než "ochutnejte" – to se naštěstí potvrdilo a prozrazení příchutí všech dropsů nás zachránilo od katastrofálního skončení na druhé šifře. Trochu jsme brblali na orgy, proč nemohli dát místo jedné pálivé příchutě pomerančovou – úkol by se zrychlil a tím byl i pro ty, co chutě rozpoznávali lépe, než my, zábavnější.
Před odchodem jsme archív sesypali na chodník, vyflusali kolem referenční Tic–tacy a odsupěli ke starému Tescu.

3 — Dornych, displej (21:12 – 21:37)

U displeje bylo plno lidí, HOnzovým foťákem by asi nešlo zachytit promítané fotky efektivně, tak jsme sekvenci zhlédli několikrát. Brňák v týmu chyběl možná hodně týmům, pokud jsem kdy reptal na Bednu, beru zpět, bylo to nic proti displeji. Na druhou stranu se pravidla o tom brňákovi jasně zmiňují.
Špatně jsme v mapě našli Gargulákovu a zdálo se nám, že všechny ulice jsou na kružnici, jen jedna zdaleka ne — docela hezká šifra, že? Naštěstí ještě v Myší díře (podchod pod nádražím) jsme chybu opravili a ne příliš nadšeně se vydali tramvajmo do Černých polí. Úkol by byl výborný do Exitu, ale na Tmou se podle nás nehodí.

4 — Schreberovy zahrádky, Čtyřlístek (?? – ??)

Čtyřlístek velmi potěšil ty z nás, kteří jej v mládí četli, opravdu krásné zabalení ... naprosto obyčejné procházky. Šli jsme na to moc složitě, jen Michal se nenechal odradit a brzy našel zamřížované okno z prvního obrázku. Překvapilo nás, že cesta je tak lehká a že se vůbec nepoužije naprosto jasný Pinďův hint "máš tu mapu obráceně". Nechápu, jak tak evidentní nakopnutí ke změně směru mohlo projít testy – stačilo změnit příslušný text na nějaký nevinný, například "je to blízko, mapa není potřeba".

5 — Zábrdovický most, CD (22:34 – 22:54)

Audio nahrávky se nám líbily (šifra na zapojení znalostí celého týmu), odečítání od 2006 je něco nového a ne příliš těžkého – pěkné. Nepotřebovali jsme žádný Google (to neříkám abych se chlubil, ale jako důkaz, že to šlo udělat bez internetu – stačilo nám několik jistot a několik intervalů a řešení bylo na světě).
Datel není problém, slovník jsme předem pečlivě studovali, dokonce jsme objevili několik výsledků šifer, které ve hře vůbec nebyly – asi to orgové s tím, že se slovník používá pouze k interpretaci řešení šifer mysleli vážně a přidali plno věcí na zmatení (nebo na příště?).

6 — Podzimní, sudoku (23:48 – 23:58)

Přijeli jsme poslední šedesát čtyřkou. V autobuse jeli ještě Totální diferenciál a část Kukarači, tak jsme trochu poklábosili o městské části a netrpělivě očekávali terén.
"Šachy devět krát devět? Příliš mnoho některých figur?" — "To nemůžou být šachy!" — "Je tam právě devět různých figur!" — "Čtyři bílé věže se neohrožují!" — "Co je ještě 9 x 9?" — "Sudoku!!!" Ještě aby to HOnza nevěděl, když teď luští sudoku jako pominutý. Za jak dlouho to zjistí Jana Tylová (mistryně světa v sudoku, tým Tykadla)? Jsme výborně naladěni, dle mě zdaleka nejlepší šifra městské části (a to normálně nemám trojské koně rád).
Výzva pro všechny milovníky trojských koňů — takhle to má vypadat!

terén

7 — lom, gravitace (0:15 – 0:21)

Provádíme superrychlý přesun a cítíme, že se konečně dostáváme na jednociferné průběžné pořadí. (Ze statistik dnes víme, že to bylo třetí místo se ztrátou dvou hodin na vedoucí Prahory.)
Nalézáme lom, vidíme čtverečky — "To se bude sesypávat." — "Ach jo, tak to sesypeme." — vícekrát opakovaný vtip není vtipem, o šifře to platí dvojnásob. Morseovku vůbec nevidíme, zato po cestě na osmičku diskutujeme o tom, jestli by bylo možné sesypávat v obou osách a pokaždé dostat smysluplný výsledek – s vhodným heslem ve slovníku (nemusí být smysluplné slovo, viz například "karda") to není problém nad síly orgů Tmou – chvíli se dokonce obáváme, že máme jen půlku zprávy.

8 — kóta, EKG (01:16? – 01:26)

Šplháme nahoru ze žluté značky, dole je nám někdo v patách. Nahoře nacházíme EKG, mrkneme na zadání a máme jasno. Při linkování pravítkem děláme chybu, což nám řešení asi o dvcě minuty zkomplikuje, jinak je to rychlovka a zíráme, jak nechutně daleko se půjde dál.
Na tomto místě bych se chtěl paradoxně zastat orgů, když je mnoha týmy včetně nás vyčítána malá nápaditost a přílišná standardnost šifry – neprožili jsme tam zákys, takže nevíme, že musíme být vděčni za krátké zastavení – za celou Tmou 8 dohromady jsem cítil menší zimu než za posledních pět minut řešení desítky na Tmou 4 (soustava rovnoramenných vah se závažími) (a to bylo tehdy o několik stupňů C tepleji) – právě díky rychlosti řešení snadných šifer 7, 8, 10 a orienťáku na devítce. Věřím, že to tak bylo myšleno a že to bylo dobře.

9 — palouk, orienťák (02:07? – 03:42)

Orienťák nás vůbec nenadchnul, máme stejný pocit, jako Tomáš Brokl v cíli "Pořád jsme někam chodili ale vůbec se nepohnuli z místa". Kdyby aspoň nebylo potřeba oběhnout všecko! Nemám rád pracné úkoly, kde může být člověk sebechytřejší, ale vůbec si tím práci neulehčí – tohle byl jeden z nich.
Tak jsme to oběhali, provedli totálně nudných 120 operací sčítání a odčítání, nenechali se zmást pár chybami způsobenými vlastní nepozorností a vyrazili na desítku (díky průzkumu terénu pro KN3 velmi efektivně a bez bloudění, naší někdejší noční můry).
Plus devítky bylo v tom, že jsme nevychladli dlouhým stáním na místě. A ten horký čaj rozdávaný od orgů, jak si někdo posteskl v diskusi, by nebyl nereálný (viz klobásy na Osudu (mňam)) – avšak myslím, že Tmou nás učí postarat se o sebe a zvládat náročné okolnosti ("...Ta únava a zima a déšť se z nebe snes. My nevzdáme se snadno, když máme chvíli zlou, tak sáhneme si na dno a projdem TMOU...") a posouvá hranice osobního komfortu (tak nějak se tomu odborně říká) – devítka nás donutila, abychom obešli deset míst a (v kontextu délky celé trasy) ze sebe vydali opravdu hodně – a mě navíc celou dobu dřely boty – před pěti lety bych do sebe neřekl, že dokážu to, co na Tmou 8 – takže to by měl být skrytý pozitivní efekt deívtky.

10 — most, přesmyčky (04:36? – 04:45)

Chvíli jsme hledali u jiného a výraznějšího mostu víc na sever, ale plot obory je plot obory, zadání bylo objeveno. Roztáhli jsme igelit přímo na cestě asi 300 metrů severně po cestě, kolem prošli Fimani a říkali, že až to najdou, rychle to vyřeší, aby nás předhonili. Tak jsme se nenechali zahanbit a taky řešili rychle: Víťa objevil abecední uspořádání, první písmena, která to nesplňovala, jsme začali považovat za divná a ve zbytku HOnza uviděl první přesmyčku "textu", dál už šlo všechno hladce, včetně přesunu přes Útěchov k důvěrně známému Midlochovi (KN1 a další akce).
Pěkná šifra: ne příliš lehká, dvojstupňová, potvrzení hesla, všímání zajímavých pravidleností / nepravidelností.

11 — (05:20? – 05:39)

Michal nás zapsal do vrcholové knihy (nevím, jestli sedí časy), s radostí zjišťujeme, že jsme (se 78 minutovým zpožděním) druzí – vypadá to, že dojdeme na pěkném místě (jak byla naše přání naivní – chtít dojít, když nejzapeklitější šifra číhá ještě o dvě stanoviště dál).
Poprvé jsme prošli celou trasu bez posouvání, vyšly nějaké nesmysly. Po chvíli přemýšlení kluci vyvzpomněli Sokoban a při řešení zkusili dřív variantu posouvat více beden zaráz, což nás dovedlo k řešení. Jakoby mimochodem Michal na konci pronesl, že výsledné rozmístění bedniček je mapová značka – ještěže si toho všiml.
Podle mně nejlepší šifra hry – sice známý princip, ale pěkně zabaleno, přiměřeně těžká; nejlepší je na tom ta značka – výsledek nejde vyskreblit z písmenek na bedýnkách. Opravdu oceňujeme.

12 — (06:10? – 06:30)

Se zadáním sedáme do _luxusních_ křesel na verandě přístřešku, upíjíme ledovou tříšť minerálky a pouštíme se do řešení. Zakreslujeme partii, mezery vidíme také hned, ale ještě chvíli trvá, než nám unavené mozky začnou pracovat: dvanáct úseků po dvanácti slovech, hrací plocha 12 x 12 – objevujeme správný postup. Ještě hezčí je, že je to dvanáctá šifra, toho jsme si tehdy nevšimli.
Nevesele přijímáme informaci, že zase půjdeme daleko a prasíme lesem na žlutou značku.

13 — (07:31)

Přicházíme od Soběšic, kde jsme si 200 metrů zašli. Zrovna volají orgové, kde jsme a jak to vypadá v čele závodu. Říkám Radkovi, že právě přicházíme pro třináctku a – velmi překvapen, když je po posledním krátkém setkání na devítce znovu zahlédneme – že Prahory tu ještě jsou! Okamžitě cítíme novou energii, Michal běží pro zadání, rozbalujeme igelit kus dál po cestě a chrlíme první nápady, rychle odhalujeme značky i celý význam posledního odstavce – vždyť můžeme dokonce vyhrát!
Máme plno nápadů, mezi nimi Michal v jeden okamžik říká i ten vedoucí k řešení (průnik kružnic ze všech značek, poloměr se získá z čísla obrazu), jenž ihned zamítám, protože si myslím, že by to bylo příliš pracné, nejednoznačné, nelogické a vůbec nepěkné a narozdíl od všech předchozích šifer o třídu složitější. Kolem třináctky se rozvinula větší diskuse na fóru Tmou, pokud vás to zajímá, podívejte se, je tam i několik mých příspěvků, jak šifru hodnotíme.
K výsledku šlo dojít i několika poměrně logickými kroky, bohužel šifra měla mnoho nedostatků (celkový počet 30 obrazů, čísla obrazů měla být rovnou vzdálenosti => změním například na ceny obrazů, příliš mnoho značek – stačilo by pět nejlépe popsaných a co nejjednoznačnějších, možnost dobré interpretace popisu obrazu více způsoby: cívka může být stejně rozhledna jako most), které měly být doladěny testery. Že jsme ji nevyřešili je naše chyba, že byla nedoladěná je chyba testerů.
Na druhou stranu byl závěr napínavý a mohl vyhrát kdokoli z na třináctce prvních dvacetí týmů, všichni, kteří věděli, že šifru ještě nikdo neprolomil, měli ohromnou motivaci ji dát a to je mnohem povzbudivější než oznámení z cíle "Prahory už tu boli".
Po čtyřech hodinách neúspěšného luštění jsme se přesunuli do Mokré Hory a když ve 12:07 došla SMS, že Tmou 8 má svého pokořitele, odjeli jsme se podívat do cíle, kdopak to vlastně vyhrál. Tleskáme Albertu Stallone, potvrdili zkušenosti a schopnosti, dokonce i bez smolně nemocného Cicvoše, jež poprvé nebyl na Tmou. Vyhrál někdo ne úplně favorizovaný – jako organizátor bych byl potěšen – nic není jisté až do splnění posledního úkolu, je v tom jasné poselství o nevzdávání až do konce.

naše hodnocení

Tmou 8 byla dlouhá, neobvykle zasněžená a INTENZIVNĚ jsme si zahráli. Přísné hodnocení v reportáži je způsobeno také porovnáváním s těmi (dle nás) povedenějšími ročníky – rozhodně Tmou 8 byla dobrá hra, my jsme od ní, jak jste si mohli přečíst výše, čekali něčeho více a něčeho méně.
Ve městské části byly zařazeny pracné úkoly, od šifry číslo šest včetně až na orienťák na devítce se nemuselo nic pracně nebo dlouho dělat, pokud člověk dostal rychle ten správný nápad. Mnoho týmů došlo opravdu hodně daleko (ale přesto ne mnoho do cíle, což by snížilo cenu "dojití") a ze zákysovějších stanovišť se dalo pohodlně dostat do města – v tomhle směru snad nelze hře nic vytknout.
Pachuť nepovedeného zahájení na Planýrce, vlastní neschopnosti méně chybového rozpoznávání Tic–taců, nezáživného displeje, obrácené mapy ve Čtyřlístku, nudného orienťáku a neodladěné třináctky nám naštěstí překrývají vzpomíky na jedničku (cyrilice), šestku (sudoku), desítku (přesmyčky + kráva), jedenáctku (sokoban) a velkou měrou i zvládnutý náročný postup dlouhou terénní částí.
Nějak mi chyběla jedna nebo dvě šifry, které by byly pěkné, řešili bychom je hodinu až dvě a vyřešili – mohla to být třináctka, za to si můžeme sami. Takové šifry ke Tmou vždycky patřily – dlouho řešíte, pak to nádherně vyjde, "tlučete se do hlavy", že jste na to nepřišli dřív, když je to tak logické, zažíváte tu pravou šifrovou euforii a nadšeně klusáte dál. Letos jsme to zažili na Matrixu, na Osudu, na Bedně i na Svíčkách, ale na Tmou ne. Škoda.
Nezbývá než poděkovat orgům a všem jejich pomocníkům za intenzivní hru a možnost překonávat se ve velkém nočním závodu. A za tu třináctku vám příště ukážeme, zač je toho Krtek!

sepsal Vítek

« Zpět na zážitky