Kronika



Reportáž z Krtčí norou 2

Úvodem

Odkazy na reportáže týmů najdete na této stránce dole.

Sepsali jsme pro vás podrobnou reportáž z Krtčí norou 2.
Zadání a řešení šifer najdete v sekci Šifry, fotky na stránce Fotky. Možná sem něco později přemístíme.
Dost informací o Krtčí norou 2 vyčtete i z diskuzí ke hře a k šifrám (tlačítko "Šifry")


Týden před hrou

Během posledního víkendu před hrou došlo k novému výběru slov do třetí šifry. Nechtěli jsme, aby ji týmy řešily dvacet vteřin, tak jako testeři. Proto HOnza vytáhl se slovníku hry Scrabble všechny možnosti a vybral z nich méně nápadné konce slov. Šifře to asi prospělo, ale průběhu hry paradoxně ne, neboť se mnoho týmů zdrželo na místě, kde jsme to vůbec nepředpokládali.
Vítek zase dokončoval podobu šesté šifry. Původně zamýšlenou šifru pro šesté stanoviště jsme zamítli kvůli vedlejšímu řešení. Neprozradíme, o co šlo, ale možná jsme to měli nechat být. Také tato změna těsně před hrou nebyla nejzdařilejší. Pouze kvalitní testování dá vzniknout kvalitním šifrám.
Do středy jsme čekali na registraci týmů a snažili jsme se stále lákat nové týmy. Ve čtvrtek jsme byli šifry zkopírovat. Při kopírování jednostranných věcí ve Faxcopy u Jakuba jsme byli úspěšní. Naprosto přesné tisknutí oboustranných šifer jsme měli domluvené v CopyGeneral za divadlem. Oboustranné šifry jsou, mimochodem, kapitola sama pro sebe. Považovali jsme je obě za zlatý hřeb hry, a tak bylo klíčové, dosáhnout dokonalé podoby. Než jsme se seznámili s oboustrannou tiskárnou v kopycentru na Dvořákové, začínal jsem už být dost zoufalý. V čem byl problém ve čtvrtek? Vítek nepřinesl na CD nejaktuálnější verzi zadání (viz problém s osmičkou na stránkách po hře). A tak musel do kopycentra dvakrát.
Ke kopírování bych ještě dodal, že jsme neměli odvahu, nakopírovat posledních šifer méně, a tak si tím, co zbylo, můžeme leda doma tapetovat. Dokládá to jen, že jsme si opravdu mysleli, že hodně týmů dojde hodně daleko.
V pátek odpoledne jsme podnikli poslední výpravu do terénní části. Ukazovali jsme Markétě, kde musí co nachystat. Bylo to na poslední chvíli, ale ještě o den dříve jsme nevěděli, kolik lidí budeme na organizaci mít a tedy kdo bude co dělat. Zmokli jsme a zatměli, ale bylo to nutné pro zdárný průběh hry. Pozdě večer jsme ještě dokompletovali startovní obálky pro 32 týmů.


Na startu

Měli jsme propočítané, že průchod druhou Krtčí norou bude časově náročný. Tak jsme organizátory i hráče hnali na start brzy, abychom šetřili čas. Registrace týmů tak proběhla bez komplikací a rychle. Také organizátoři měli vše připravené a mohli se rozjet na svá stanoviště.


1. Číselná řada — park na náměstí 28. října


Co my:
Po zahajovacím proslovu a oficiálním zahájení hry začali Tomáš s Vítkem vyvěšovat papíry s čísly řady; nejdřív první tři, následující pak vždy po zhruba čtyřech minutách. Na počasí byli připraveni dobře, vítr je nemohl překvapit. Mezi lampy natáhli nakonec špagáty dva, měli dost kolíčků i izolepy a zajistili tak pohodlné čtení čísel. Většina orgů se rozjela zajistit provoz svých stanovišť. Palpy (centrála) ještě chvíli okukoval řešící týmy a poté se vydal domů vyřizovat telefony.

Co týmy:
Nejšikovnější týmy odhalily svátky hned na začátku a brzy odjely. Někoho v prvé fázi zmátl pohyblivý svátek — Velikonoce. Následovalo ještě několik dalších skupinek, které úspěšně opustily místo před zveřejněním posledního čísla. Komu stále nebyl jasný princip řady, zeptal se organizátorů. Všichni se rychle sbalili a odešli na zastávku tramvaje. Oproti počátečnímu davu zůstal park najednou prázdný.

O šifře:
Řadu svátků předkládal Vítek kamarádům k doplnění již před první Norou. V druhé hře jsme pro ni nalezli důstojné místo. Jako úvodní, rozdělovací šifra posloužila dobře. Jeden fragment řady byl použit na jaře na Dnem. Když je šifrových her v poslední době tolik, stává se, že někdo nápad vyfoukne. My jsme použili řadu celou a v novém významu a taky jsme si říkali, že když někdo zná šifru z Dnem, je to dobře; jsou to jeho zkušenosti.


2. Graf — Denisovy sady


Co my:
Na lavičce v krásně zrenovovaném parku pod Petrovem čekal Víťa. Po cestě do Bohunic se v sadech stavil HOnza; s foťákem tudy prošla také Markéta.

Co týmy:
První týmy dorazily brzy po deváté, další ve skupinkách následovaly. Velký park nabízel spoustu laviček. Tým, který se usadil přímo na podstavci památníku, vyhnali policisté. Šifra byla těžká, mnoho týmů zde strávilo spoustu času, většina i tak musela požádat o nápovědu. Výhodu měly starší se zkušenostmi s matematikou a programováním. Planý poplach vyvolal tým Lamy na Varanech. Šlo o tým složený z lidí z několika míst republiky. Na start dorazili první dva a rychle si poradili s řadou. Druhou šifru chvíli řešili a najednou se zvedli a vyrazili pryč. HOnza vystartoval za nimi, protože spěchal na své stanoviště, a šířili jsme poplašnou zprávu, že první tým spěchá dál. Začínalo to vypadat, že organizačně nestíháme. Lamy nedošly ani na Nové sady a zase zastavily. Spojovali se pouze se zbytkem týmu!! Grrr. Poplach odvolán, aspoň na čtvrt hodiny, než vyrazily na třetí stanoviště Prahory.

O šifře:
HOnza programoval do školy nějaké grafové algoritmy a napadlo ho při tom, že z grafu s 26 uzly by mohla být pěkná šifra. S první verzí se setkali kamarádi na srazu v Kunštátě při šifrové hře od Krtka pro Krtky. Napřed je dlouho nic nenapadalo, pak přišlo náhlé osvícení a řešení rychle dotáhli. Výsledkem následných diskuzí byly například obrázky psa, kosti, myšky a sýra, které vhodně napovídají, co dělat. Testování před hrou (několik Proudových krtků, tým Pralinky zvlášť, Ivoš Cicvárek) bylo rozporuplné. Šifra byla asi nevhodně zařazená v průběhu hry, to jí ublížilo. Měla být spíše ve druhé části, ale neodvážili jsme se deset dní před hrou dělat radikální změny (tajenky mnoha šifer, ne-li celá trasa).


3. Doplnění slov — Mendlovo náměstí


Co my:
Na Mendlák spěchal ze startu Michal. Po cestě předával šifry a další materiály Lence. Stres způsobil planý poplach kvůli Lamám (viz výše). O fotografování se nadále starala Markéta. Provoz stanoviště musel být včas ukončen, neboť u pivovaru se od 14 hodin konaly pivní slavnosti a báli jsme se odlivu účastníků.

Co týmy:
Zde existovaly dvě skupiny týmů. Někteří přišli, viděli a odešli a ostatní se trápili. Nevíme, co si z toho máme vybrat. První chválí „mateřídouškovou“ šifru jako příjemný oddych po předchozí. (A to byl záměr.) Druzí si stěžují, že jsme na lehčí šifry úplně zapomněli.

O šifře:
Nápad je Vítkův, poměrně starý a nijak přehnaně ori–ginální — viz Mateřídouška. Konkrétní náplň vznikla v návaznosti na rozhodnutí vést trasu do Bohunic. Původní verze se nám zdála až urážlivě trapná: | dit, jčí, kr, sba, tén | ice, ka, race, urita | ent, ginál, on | ění, lčet, ořit, ýt |. Když to testeři dávali do půl minuty, rozhodli jsme se pro změnu. Vytáhli jsme ze slovníku hry Scrabble všechny možnosti a vybrali trochu nenápadnější konce slov. Možná to nebylo nejchytřejší, protože i novou verzi dávali nejlepší hned a ostatní se nesrovnatelně déle trápili, ale… Koncovky „ginál“, „urita“ nebo „jčí“ mi opravdu připadají nedůstojné.


4. Paneláky — zastávka Krematorium


Co my:
Lenka dostala složku od Michala a rozložila se na zídce hned na zastávce. Vydávala šifru a mapu Bohunic. Od nádraží dorazil HOnza a čekal na první tým, než se vydá na své místo za ZŠ Armenská. Když jsme dostali zprávu, že Prahory jsou na cestě, řešili jsme, kolikátou tramvají dorazí. Bylo to nepříjemné, byli na čtvrtém stanovišti o půl hodiny rychleji proti našim propočtům. Kdyby takto pokračovali, ani značný počet organizátorů by nestačil. Jeden superrychlý tým vpředu a ostatní normálně vzadu, to je organizačně nejnepříjemnější situace.

Co týmy:
Týmy se s mapou a zadáním přesunuly do parku mezi ulice Rolnická a Spodní. Tam se měli hráči zabývat tvary paneláků. Nejúspěšnější byli ti, kteří si s tím nedělali velké násilí. Superpřesné obkreslování všech „růžečků“ a beden od elektřiny často vedlo špatným směrem. Také vedoucí Prahory měly s rozdělováním problémy, jež vyřešilo až poctivé koukání do mapy. Pak následovaly další týmy. Zcela přesným postupem i interpretací řešení potěšil Chlýftým. Většina ostatních moc nevěděla, proč je stanoviště tam kde je. Několik týmů dostalo další zadání od HOnzy, když odcházel po zavření stanoviště za dalšími úkoly.

O šifře:
HOnza prosazoval při vytyčování trasy „své“ Bohunice a Starý Lískovec. Přemýšleli jsme, jak využít sídliště, abychom odůvodnili odklon od tradičního centra. Nakonec to byly především paneláky a Mělník — viz stanoviště 7. HOnza věděl, že paneláky na Rolnické (kde bydlí jeho příbuzní) mají zajímavé tvary. Chtěli jsme z nich původně udělat trochu jinou skládačku, jejímž řešením by byl panelák nějakého doplněného tvaru.
Stavili jsme se na radnici městské části Brno-Bohunice a zajímali jsme se o katastrální mapy. Pan místostarosta se nám věnoval i mimo úřední hodiny a vytiskl výřez, který jsme potřebovali. Za jeho pomoc mu i tady chceme poděkovat. Z mapy jsme zjistili, že na dvou vytipovaných ulicích existují pouze dva různé tvary půdorysu. Tak se problém hledání redukoval na jejich rozlišení.
Vítka zase zaujala ulice Tříčtvrtní. Dali jsme to dohromady s naší matematickou náturou a po chvíli kombinování jsme sestavili zadání, které dostaly týmy do ruky na čtvrtém stanovišti. Nám se šifra zdála zdařilá a těžká být neměla. Reakce týmů byla rozporuplná, možná byl kamenem úrazu návodný text, věřte však, že jsme se na něj hodně soustředili a několikrát ho předělávali.


5. Jan Záškrt Hus — ulice Tříčtvrtní


Co my:
Před hrou jsme řešili problém, kam organizátora na pátém stanovišti schovat. Ulice Tříčtvrtní byla blízko obíhaných paneláků a nebylo by vhodné, kdyby všichni stanoviště našli bez luštění. Také jsme přidali do zadání podmínku, že to týmy musí vyřešit, jinak další šifru nedostanou. V den hry byla naštěstí brána ke školnímu dvoru otevřená, a tak se mohl HOnza schovat za roh.

Co týmy:
Za školu přišly jako první Prahory a po zhruba deseti minutách zase odcházeli dále. K úkrytu před deštěm využili zastřešené místo u školy, tam pak řešilo ještě několik týmů. Chlýftým zdravil HOnzu chechotem svého maskota, šifru rychle vyřešil a dokonce říkali, že něco hodně podobného vymyslel před nedávnem i jeden z nich. Morseovka v diakritice byla (podle některých „konečně“) věc, již šlo po nějaké době objevit. Kdo se nenechal zastavit úvodem „GAGA“ (celé: Gagarin, Armstrong, Remek), mohl pokračovat na ulici Kosmonautů.

O šifře:
Také tuto šifru řešili Krtci už v srpnu v Kunštátě. Autora (HOnzu) poněkud překvapili velmi rychlým řešením. Testerům se líbila, většině týmů asi také. Při sestavování jsme opět využili slovník hry Scrabble a počítačový program, jenž vyhledával všechna slova odpovídající jednotlivým písmenům. Skládání „pseudosmysluplných“ vět pak bylo opravdu zábavným úkolem. Doufám, že se věty líbily a nezdály se zcela kostrbaté.


6. Tvary — dětské hřiště, ulice Kosmonautů


Co my:
Pavel dostal na Osové od Vítka šifry a oba upalovali na svá místa. Ještě nevěděli o zdržení mezi paneláky na čtvrté šifře. Mysleli, že Prahory se blíží ještě rychleji, než jsme původně očekávali. Vítek na hřišti rozvěsil tvary s vepsanými písmeny a připravil si zadání pro týmy. Provoz se proti plánům poněkud prodlužoval. Nakonec tak prošly skoro všechny týmy.

Co týmy:
První tři týmy (Prahory v 11:58 a s půlhodinovým zpožděním Lamy na varanech a Mozilla) objevily text "HLEDEJTE U MĚLNÍKA" docela bez problémů, v čase nepřesahujícím 10 minut. Vypadalo to, že Tvary budou pohodová šifra. Jenže většina dalších týmů byla mnohem méně úspěšná, například ze známějších týmů Chlýftým zde seděl asi hodinu a půl. Asi dost záleželo na štěstí, kdo tam uvidí "HLEDEJTE" a kdo nejprve nevyhodnotí "MĚLNÍK" jako nesmysl (to se stalo právě Chlýftýmu, Tchořím smradem a dalším). Překvapily "dětské" týmy, které si v porovnání s dospělými kolegy vedly překvapivě rychle (Maximálně 50 znaků vyčetli "HLEDEJTE" do čtvrt hodiny, pak možná chyběly zkušenosti a systematičnost, aby Mělník odhalili dřív). Nicméně nakonec se většině týmů šifru povedlo prolomit: svědčily o tom občasné radostné výkřiky "My jsme ale blbí!", "To je ale blbost!", "Vždyť to už máme půl hodiny!", anebo "To je super!".

O šifře:
Tato šifra je poměrně stará. Sven ji používal v předchozích letech na soustředěních orientačních běžců, pro které chystal malou šifrovou hru. Trochu jsme Svenovu verzi ztížili a do hry byla doplněna na poslední chvíli místo šifry vyřazené po testech. V důsledku toho vznikly chyby v zadání (jediné nedostatečně testované) a určité nedomyšlenosti v organizaci stanoviště. Také čas už na pomalejší týmy nepříjemně doléhal.


7. Kohout — křižovatka Labská–Vltavská


Co my:
Pavel dorazil pomáhat z Blanska šifry převzal po cestě od Vítka. Musel se spokojit s poněkud nevděčným stanovištěm z hlediska možnosti sezení. Někdo z domu, před nímž stanoviště bylo, dokonce zavolal policii, že spousta lidí táboří na trávníku před panelákem. Příslušník si prohlédl šifru s kohoutem, dozvěděl se, že hru organizují Proudoví krtci a s úsměvem odešel. Naštěstí bez obtížil pochopil, že nejde o žádné ohrožení státu.
V době, kdy na toto stanoviště přicházely první týmy, začala velká operace „Žebětín“. Markéta s Ladou připravovaly terénní část hry. Umístily desáté stanoviště do roury, lístečky na posed, k Helenčině studánce ceduli. Lada pak zůstala na jedenáctce a čekala na týmy, dočkala se celkem pěti. Markéta spěchala na dvanáctku. Už v průběhu obsluhovala telefon a tajné číslo hry (viz devátá šifra). Na stanovišti pak dlouho seděla kvůli jedinému týmu, tam dorazily už jen vítězné Prahory.

Co týmy:
S kohoutem si většina týmů poradila rychle. Mnohé však zdržoval doplňující text. Řečičky o Beethovenovi se dočkaly nečekaného množství interpretací.

O šifře:
Krásný obrázek dle Vítkových představ nakreslil Honza Vrbka. Za doplňující text si sypeme popel na hlavu. Ten se opravdu nepovedl. Místo, aby pomáhal, leda mátl. Jenže my jsme se báli odjezdů na Myslivnu.


8. Čtverec čtverců — Kohoutovice, Hájenka


Co my:
V zastávce, takticky kryt před deštěm, rozbil svůj stan Tomáš. Jeho úkol nebyl lehký, protože jsme chtěli, aby týmy okamžitě po obdržení zadání pokračovaly autobusem do Žebětína. A hromadná doprava nikdy nefunguje ideálně. Pohodový teoretický odstup dvou minut mezi příjezdem a odjezdem autobusu fungoval leda v jízdním řádu. Také HOnzovi přestup nevyšel, aspoň seznámil Tomáše se situací ve hře. Přes Kohoutovice taky přijela odpoledne z města pomoci do terénu Jitka.

Co týmy:
Přestup na Hájence nebyl jistě pro týmy tím největším problémem. Všem dala zabrat nejkomplikovanější šifra hry. Devět čtverců na přední straně skrývalo devět slov. Málokomu se podařilo odhalit všechny (správně). Práce se zadní stranou bez kompletního pochopení návodné věty byla přetěžká. Někdo našel další stanoviště náhodou při zoufalém obcházení Žebětína, mnozí vypotřebovali další záchranu.

O šifře:
Vítek se nechal inspirovat mnohastupňovými šiframi z jiných her - poslední dobou luštíme podobné šifry na mnoha hrách, pokud takových není moc, líbí se nám, protože v části "všeobecného rozhledu" (u nás přední strana zadání) se zapojí úplně všichni z týmu, každý přispěje svými vědomostmi, což dělá v týmu dobrý pocit ze spolupráce a potřebnosti všech.
Devět různorodých úkolů z první strany měl Vítek také hotových, když se se šifrou pochlubil v užší nominaci nápadů na hru. Zpřesnili jsme společně obsah některých z nich a hlavně vymysleli, co se bude jak stříhat. Ze společné práce na všech částech pak vyplynul náš příspěvek k tomuto typu šifer.
Způsob rozmístění správných čtverečků na zadní straně byl původní základ šifry. Zajímavé je, že to vlastně nebyl úplně Vítkův nápad, vymyslel jej někdo z Krtků (nevzpomínáme si, kdo) na nějaké šifrovací hře, že by se tak mohla jedna šifra řešit (posléze se ukázalo, že tomu tak není, a nám zbyl dobrý nápad do Nory). Kolem potřebného výsledku pak Vítek rozsypal spoustu, opravdu spoustu nepořádku.
Ani několik změn ovlivněných testováním (upřesnění textu na přední straně, logičtější podoba výsledného obrázku) nemělo za následek dostatečně pochopitelný výsledek. Navíc se až k němu prokousalo jen málo týmů. Hlavní problém předložené verze šifry byl zřejmě v tom, že nejtěžší čtverec (dle problémů testerů i hráčů) byl z hlediska pochopení pokynu nejdůležitější. Těžko se tak dalo něco domyslet.


9. Básnička - pomníček u Žebětína


Co my:
Víťa dojel od obelisku včas do Žebětína a umístil na velký pomník cedulku "Tady to není". Pak popošel k pomníčku a rozložením svého stanu založil deváté stanoviště.
Touto dobou proběhl také přesun dalších orgů do Žebětína. HOnza zavedl Jitku za Markétou na dvanáctku. Bylo fakt dobře, že tam byly nakonec dvě. Nejen že mohla Markéta nerušeně telefonovat, jak byl původní plán. Hlavně si mohly povídat a neukousaly se nudou (narozdíl od jiných orgů...). Na dvanáctku došel jediný tým. Vítek přijel přes chatu své babičky a donesl do cíle nástěnku, trička a další potřebné věci tam uložené. HOnza mu předal hlídku a vydal se na fotografickou vycházku po terénní části.

Co týmy:
Kdo došel na devítku? Prahory, které vyřešily osmičku. Další týmy, kterým ještě zbývala nápověda. A pak několik zoufalých obíhačů. Poznat pomníček z nápovědy ze startovní fólie nebyl problém, horší to bylo s jeho interpretací. Někteří zapomněli na základní princip nápověd: šifra se musí dát vyřešit i bez nápovědy. Přečetli si, že kdo nemá signál, má problém. Tak šli k nejbližším vysílačům. To, že je cesta mohla zavést k jinému (11) stanovišti, jsme nepředpokládali. Ne, nápověda měla pouze navést na telefonování, aby se týmy nebály (tak jako testeři) telefonovat na číslo, které vyjde z počtu písmen slov básničky. Markéta obsluhující telefon byla trochu zklamaná. Moc lidí jí nevolalo. Zase jsme se vyhnuli problému výdrže baterky mobilu, o němž jsme před hrou trochu diskutovali. Včas (a většinou správně) už postupovaly jen týmy, které se později umístili na předních čtyřech místech.

O šifře:
Vítek znal básničku, jež kódovala číslo pí: "Lín a kapr u hráze - uviděli rybáře, - udici měl novou - jikrnáči neuplovou." Sestavil pak čtyřverší o památníku. Aby týmy nepracovaly na nějakých češtinových principech, obsahuje text básně zmínky o jejich neužitečnosti. Vyvodit z toho, že se nemá s básničkou dělat vůbec nic, bylo ovšem od některých týmů trochu unáhlené. Testeři (Pralinky zvlášť) považovaly telefonování na číslo, k němuž se nějak doberou ze zadání šifry, za nebezpečný precedens. Na dalších hrách by všichni pořád někam volali. Rozmýšleli jsme přidání dalšího dvojverší o telefonu, ale to se nám nezdálo dosti zdařilé. Vítkova úprava fotky pomníčku byla primárně myšlena jako vtípek, pak z ní vznikla nápověda. Bohužel nefungovala přesně tak, jak jsme chtěli (myslíme si však, že si za to týmy můžou samy - na co by tam pak byla šifra, když by se to nedalo řešit bez nápovědy? - příšte to raději dáme do pravidel na webu).


10. Spousta písmen / Zapeklité čtverce - roura


Co my:
Původně jsme plánovali mít orga na opravdu všech stanovištích, tedy i v rouře. Vítek (který tam měl původně být) při plánování trasy přemýšlel, jaké pomůcky (deka, repelent) by mu umožnily přežití v tomto stísněném prostoru. Nakonec nebylo organizátorů dost (naštěstí - Vítkova poznámka) a hlídat rouru by nikdo nestíhal. Markéta s Ladou do ní schovaly šifry a to stačilo. Nedokážeme pochopit, jak toto supernenápadné stanoviště mohly některé týmy najít. Jedině podle jiného týmu luštícího příliš blízko (což je docela škoda, asi jsme v rouře měli výrazně napsat, že se mají všichni vzdálit).

Co týmy:
Týmy postupující hrou podle představ organizátorů se cestu k rouře dozvěděly po telefonu. Někdo na desáté stanoviště také došel po bůhví jakých oklikách. Přečíst pokyn v horním čtverci nebyl problém. Vymyslet, co dál většinou také ne. Někdo si po hře stěžoval na obtížné hledání textu ve čtvercích i po správném posunutí. Horší to bylo s druhou částí tohoto stanoviště. Interpretace papírku s textem „helencina studánka“ se nedařila. Někdo měl problém s tím, že pro papírek šel jeden a o chybějícím háčku se do mobilu nezmínil, někdo ho považoval za překlep (to bychom snad v tak krátkém textu při tak velkém písmu nenechali, ne? (narozdíl od Bedny 2005, Tmou 6, Sendviče 2,...)). Návodem, pro jít „tam, kde je v mapě háček nad č“, byl v textu, který tým zavedl pro papírek. Bohužel pouze Prahory toto rychle pochopily.

O šifře:
Čtverce plné písmen také HOnza předkládal dalším Krtkům v Kunštátě. Tehdy se jim příliš nedařilo. Respektive v kritické chvíli zhavarovali na tom, že to posunuli na špatnou stranu, a pak to vzdali. Trošku jsme na šifře ještě zapracovali, zviditelnili jsme pokyn v horním čtverci (rozdělení po trojicích písmen místo dvojic) a posuny v menších čtvercích jsme obrátili do přirozenější polohy (v levém sloupci vlevo a naopak). Pralinky zvlášť pak šifru označily za lahůdkovou, mimo jiné také říkali, že kdyby to v malých čtvercích nebylo zamotané, byla by to nuda. Toto měla plánovitě být lahůdka pro zkušené týmy: číst zašmodrchané texty a posouvat, když na to písmena vypadají - to by měla být příjemná rutina.
Před použitím textu v mapě nás varoval Ivoš Cicvárek, prý to je příliš "Lampovské", asi měl pravdu. Nám se to i dneska zdá schůdné, zvlášť s návodem v řešení desítky.


11. Had - na cestě pod Lipovým vrchem


Co my:
Také Lada na jedenáctce neměla příjemnou směnu. Trvala dlouho a přišlo jen málo týmů. Svou fotografickou vycházku terénem zde také zakončil HOnza. Ono nebylo v terénu moc co fotit. Když přišel, Prahory byly pryč, Lamy na Varanech a Mozilla, ti zase dorazili až těsně před zavřením. Jediným pořádným oživením tak byly dva týmy Humrů, jež se znenadání zjevily z lesa z úplně neočekávané strany. O půl sedmé jsme vyrazili sebrat další věci z terénu. Po cestě k lístečku a rouře jsme ještě potkali Chlýftým, který mocně finišoval, zadání dostali, ale zkoušeli to pak mimo hru před cestou do cíle.

Co týmy:
O týmech a jedenáctém stanovišti už skoro není co říct. Prahory přišly s ohromným náskokem. Něco přes hodinu řešili a když se nedařilo, zavolali si o nápovědu, aby nepřišli o náskok a stihli ještě další stanoviště. Humrzi 1 a 2 přišli přes les rovnou z devítky a bez jejího správného vyluštění. Snažili se najít někde v okolí ještě desítku, také si prohlédli zadání. S tmou v zádech pak šli do cíle. Mozilla a Lamy na Varanech přišli těsně před zavírací dobou. Potvrdili tím své druhé, respektive třetí místo (které si udržovaly už od pátého stanoviště), ale řešit dlouze šifru už jsme jim nedoporučovali. Bylo pozdě a dál už se to nedalo stíhat. Bylo lepší dojít ještě za světla do cíle a do civilizace.

O šifře:
Krásná Vítkova šifra se tak nedočkala velkého obdivu. Byla těžká i řešitelná, jak ukázal test i práce třeba Chlýftýmu. Taková má poslední šifra být, další stanoviště a šifru už jsme považovali pouze za formalitu. Razíme heslo, že nikdy není dost originálních zakódování morseovky. Šifry pátá a jedenáctá z druhé Krtčí nory budiž toho důkazem.


12. Skládačka - plot chatové oblasti


Co my:
Také Markéta s Jitkou měly jen málo společnosti. Prahory přišly a odešly skládat do cíle a jinak nikdo. Markéta měla za sebou náročnou přípravu terénní části, a tak si aspoň odpočinula. Mohla v klidu telefonovat, ale to taky nebylo tak náročné, jak jsme si mysleli. Aspoň si ve dvou mohly trochu povídat.

Co týmy:
Prahory se se skládačkou přesunuly do cíle (příchod: 17:37). Během vystříhávání a interpretování zadání (kousky skládačky se můžou otáčet i překlápět, každý kousek je použi právě jednou - převrácené kopie jsou jen pro doplnění písmenek na další stranu, ne jiné kousky), uběhlo dvacet minut a dle pokynu hned požádali o položení jednoho dílku. Pak puzzle rychle dokončili a v 18:00 sdělili Vítkovi cílové heslo. Další hodinu čekali, aby si mohli být jisti prvním místem.

O šifře:
Skládačku objevil HOnza ve starém časopise o Rubikově kostce a dalších matematických hříčkách. Podle testů jsme vybírali, jaký tvar budou týmy skládat, aby to nebylo příliš dlouhé a otravné. Protože už to neměl být rozhodující prvek, jenž by míchal pořadím. Naostro to nakonec ozkoušely pouze Prahory. Takže moc nevíme.


Cíl - pláň nad sídlištěm v Bystrci


Co my:
Cílové shromaždiště hlídat chvíli HOnza, pak dorazil Vítek s nástěnkou a převzal hlídku. Z města postupně přijeli i další organizátoři včetně centrály, aby si popovídali s týmy a zjistili tak nejžhavější zážitky těsně po hře. HOnza, Lada a Michal došli se sesbíranou terénní částí pozdě, už za tmy.
Ke hromadnému vysvětlování šifer bohužel nedošlo, zato nástěnka posloužila dobře, ovšem jen do setmění. Snažili jsme se natáhnout čas na hru co nejvíc, aby hráči stihli dojít co nejdál, nestačilo to a v cíli jsme totálně zatměli. Budeme se muset do příště rozmyslet, jak se s tímto problémem vypořádáme.

Co týmy:
Regulérně dle průběhu hry dorazily do cíle pouze vítězné Prahory. Členové vítězného týmu se několikrát vyfotili a čekali, jestli je někdo nepředběhne. V 19:00 bylo jisté, že vyhráli. Přijali naše gratulace a později, za účasti týmů mezitím došlých, i tmavomodrá trička "Krtčí norou" za vítězství. Mnoho dalších týmů se přišlo podívat se na výsledky, zjistit řešení šifer a popovídat si s ostatními. Na MHD do Bystrce to nebylo daleko a naštěstí nám nepršelo, takže i cíl měl nějakou úroveň.



Odkazy na reportáže týmů

Zde najdete odkazy na stránky týmů s reportáží z KN. Pokud jste něco sepsali (či vyfotili) a nejste v tomto seznamu, napište na mail hry nebo do diskuze, dáme sem link.

Prahory

postup týmu, fotky


Chlýftým

postup týmu, fotky jsou lehce k nalezení


Reservoir dogs

reportáž z KN2, k fotkám se dá proklikat


Tchořím smradem

stránky týmu Pralinky zvlášť, reportáž z KN2